lemur kata Lemur catta

třída: Savci

Kde mě najdete v ústecké zoo

 

Rozšíření

Zajímavost 

Poloopice, kam se lemuři řadí, jsou považovány za vývojově nižší řád primátů. Na rozdíl od opic mají menší mozek, protažený vlhký čenich se smyslovými fousky srostlý s horním rtem, což neumožňuje výraznější mimiku obličeje.

Lemur kata se pohybuje v korunách stromů i na zemi. Tito lemuři nejsou plaší a nezřídka zavítají i do center menších měst. Lemuři jsou denní živočichové, ale díky reflexní vrstvě na sítnici oka dokážou dobře vidět i ve tmě. Oběma pohlavím ústí nad zápěstním kloubem pachová žláza, ze které vylučují hnědou, lepkavou látku. Zápěstím si pak lemuři otírají a parfémují své ocasy. Pruhovaný černobílý ocas pak nosí vztyčený a slouží k dorozumívání mezi zvířaty či k udržování rovnováhy při dlouhých skocích. Lemuři mají velmi hustou srst ale špatnou termoregulaci. Po chladné noci se s roztaženýma rukama a odhaleným břichem vyhřívají na vycházejícím slunci. 

Lemuři kata jsou povětšinou býložraví, živí se převážně plody a listy tamarinda indického, což je listnatý strom, známý pro své luskovité plody, připomínající chuť sušených švestek, využívaný v africké i asijské kuchyni. Lemurům mou dále sloužit jako potrava různé byliny, kůra, míza, shnilé dřevo, pavučiny, larvy hmyzu, členovci či dokonce malí obratlovci, jako jsou plazi a ptáci. 

Vytváří skupinky v rozmezí 6 – 25 jedinců, kterým vládne vždy nejzkušenější samice. Samci v tlupách mohou být tolerování, ale také nemusí. Samice si navzájem pomáhají s hlídáním mláďat a nechávají dokonce cizí mláďata pít vlastní mléko. Není výjimkou, že se samice ujme nějakého sirotka.

Domorodí obyvatelé Madagaskaru nazývají lemury kata výrazem „makí“, přičemž i divoce žijící lemuři prý na toto volání slyší a často na něj i přibíhají. 

Ohrožení

id:2002

čtvrtek 5. ledna 2006