rosomák sibiřský Gulo gulo sibirica

třída: Savci

Kde mě najdete v ústecké zoo

 

Rozšíření

Zajímavost

Rosomák sibiřský je největší suchozemský zástupce z čeledi lasicovitých. 

Rosomáci mají silnou tmavou mastnou srst, která je hydrofobní, a tak je mrazuvzdorná. Huňaté ocasy jim slouží nejen k rozšiřování pachu, ale také jako přikrývka při odpočinku. Vysoké obočí s výstupky ochraňují oči a malá okrouhlá ouška omezují únik tepla (navíc při boji většinou nedochází k jejich poranění). Velké široké tlapy pokryté chlupy zabraňují propadání do hlubokého sněhu a „pohon“ poskytují silné končetiny. Silné drápy dokážou rychle vyhrabat skrytého hlodavce. 

Rosomáci jsou predátoři i mrchožrouti. Loví zvířata ve své velikosti, ale troufnou si i na kořist mnohem větší, než jsou oni sami. Na pozoru před rosomáky se tak musejí mít například králíci, svišťové, srnci, ovce i losi. Často si vybírají jedince, kteří jsou nějakým způsoben znevýhodněni, například chyceni do pasti, brodící se sněhem nebo novorozená mláďata. Dokáží však ulovit i rysa, lišku nebo mláďata kojotů a vlků.

Velkou část potravy také tvoří mršiny. Mrtvoly mohou najít sami, počkat až ji jiný predátor opustí a nebo vyhrát zastrašovací souboj o mršinu.  Ať už žerou mršinu nebo ulovené zvíře, krmí se velmi nenasytně.

V zadní části horní čelisti mají také speciální stoličku otočenou o 90°, díky které dokážou dobře rozkousat i zmrzlou potravu. Stisk čelistí je pak extrémně silný a umožňuje drtit kosti i velkých kopytníků.

V zimě si rosomáci dělají zásoby, které zahrabou hluboko do sněhu. To potravu chrání před ostatními predátory, ale také před zkažením - vyrábí si tak jakýsi mrazák. Když na jaře samice odchovává mláďata, nemusí se díky tomu vyčerpávat lovem.

Rosomák velmi dobře leze na stromy. Německý profesor Bernard Grzimek (známý především vědeckými a ochranitelskými aktivitami v africkém Serengeti) zaznamenal i rosomákovu pohybovou kuriozitu. Podobně jako kočkovité šelmy totiž dokáže slézat po kmeni stromu hlavou dolů.

Ne všechen pohyb v životě rosomáků se ovšem omezuje na účelné úkony hledání potravy. Vždyť kunovité šelmy vynikají hravostí a rosomák není výjimkou. Nezasvěcenec by mohl předpokládat, že samotářský bojovník si na hrátky nepotrpí, ale opak je pravdou. Už matka si dlouho a trpělivě hraje s mláďaty a hra má důležitou roli i při námluvách. U samotářských zvířat totiž tato činnost pomáhá odreagovat frustraci a lámat hrany. Rosomák si ovšem dovede hrát i sám – s různými předměty, s terénem – miluje přírodní klouzačky apod.

Rosomáci jsou velkými „poutníky“, jejich denní trasa je při hledání potravy průměrně 21 km, při pronásledování kořisti urazil jeden samec sledovaný telemetricky 50 km a jiný dokonce 70 km bez sebemenšího odpočinku.

Pro severoamerické indiány byl rosomák poslem ze světa duchů. Také byli přesvědčeni, že se lovci zjevuje v podobě krásné ženy, aby ho přelstil. Lovci ze Skandinávie pili rosomákovu krev smíšenou s horkou vodou a medem, neboť věřili, že jim dá sílu a odvahu kunovité šelmy. V jedné norské legendě se praví, že když medvědice porodí čtyři medvíďata (což je rarita), čtvrté z nich bude jerv – rosomák.

Ohrožení

id:2025

sobota 22. března 2014