Zhodnocení historické a architektonické hodnoty areálu

Stručný souhrn výsledků historického a architektonického průzkumu, celková zpráva je zveřejněna na konci článku.

Odborný garant Martin Krsek

1. Průzkum v terénu

Pozůstatky Lumpeparku založeného roku 1908 představují evropsky ojedinělou ukázkou pozdně romantické parkové architektury ve stylu grotových staveb přelomu 19. a 20. století. Původní areál se dochoval v poměrně překvapivé míře úplnosti.

Základní strukturu tvořily dvě přírodní rokliny, které nesly romantické úpravy za použití hodnotných přírodních materiálu a se zvýrazněním „rostlých“ geologických útvarů a byly samy o sobě návštěvnickou atrakcí. Představovaly zároveň komunikační tepny a z části i vodoteče, na které byla navázána většina nejvýznamnějších realizací parkové architektury – hrádek, jeskyňka, rybníček. Rokle dnes už jako spojnice nefungují, byly ve většině délky postupně zasypány v šedesátých až osmdesátých letech, zřejmě kvůli technické náročnosti údržby. Minimálně porušený zůstal jen jediný úsek nad hrádkem, který ukazuje obdivuhodnou práci architektů. Na povrch tu vychází trachytská phonolite – specifická po slabých vrstvách rozpraskaná struktura znělcového masivu. Uměle vyzděné stěny se snaží tuto přírodní strukturu napodobit.

Nejvýpravnější stavbou je umělá zřícenina hradu „Heinrichsburg“, jejíž povrch tvoří speciální druh travertinu z Duryňska s řadou zkamenělin a který dává stavbě „patinu stáří“. Tento materiál je typický pro grotovou architekturu. Hrádek se dochoval v základní formě prakticky celý. Největší škody utrpěly vodní kaskády, které obsahovaly desítky křehkých imitací krápníků. Zmizela také původní sochařská výzdoba.

O poznání poškozenější je umělá jeskyně „Grotta“. Jde o typický produkt grotové architektury, jediný svého druhu v Čechách. Stavba vznikla zastropením a přepažení hluboké rokle. Uvnitř se dochovala původní iluze jeskyně dělené na dvě části, kde stěny tvoří durynský travertin doplněný souborem umělých krápníků, dnes většinou poškozených. Zvláštností jsou plochy vyložené úlomky znělce s drůzami krystalů či pozůstatky historického osvětlení v podobě hvězdného nebe. Jeskyni dříve průchodnou dnes znepřístupňuje zasypání rokle z obou stran.

Další hodnotnou lokalitu tvoří rybníček u ústí obou roklí s řadou architektonických intervencí za použití přírodního kamene ve svazích okolo. Dnes jsou většinou zarostlé bujnou vegetací, včetně kamene původně upraveného jako pomník středověkému německému básníkovi Walteru von Vogelweide.

Mimo rokle se pak nalézala původní vstupní pasáž Lumpeparku, kde stálo Růžové loubí a Krakonošův les. Z těchto staveb se dochovala část schodiště a početný soubor zkamenělých kmenů pravěkých tropických stromů.

2. Posouzení hodnoty

Lumpepark se ve své době řadil k velkým projektům „grotových komplexů“ v evropském měřítku. Šlo o módní vlnu druhé poloviny 19. a počátku 20. století, která se inspirovala šlechtickými stavbami z období renesance a baroka. Ovšem v 19. století se toto „zahradní umění – zahradní architektura“ posunula k dokonalosti zásluhou technologického vývoje ve stavebnictví, zejména betonových a železobetonových konstrukcí. V dobovém kontextu se Lumpepark zpracováním řadí ke špičkovým dílům. To dokládají dochované části původních staveb, které vykazují velmi kvalitní umělecké i řemeslné zpracování. Stavby provedla německá firma C. A. Dietrich z Clingenu patřící k nejznámějším představitelům grotových staveb v Německu. Do dnešních dnů se dochovala zhruba pouhá třetina podobných realizací a ta se v poslední době stává vyhledávaným objektem památkové péče. Mezi nejvyhlášenější památky tohoto typu se řadí trojice Henských grot v severním Vestfálsku vytvořená z durynského travertinu v letech 1894–1895.

3. Návrhy způsobů zachování

Ústecká zoo k v sobě ukrývá památku s mimořádným potenciálem, který dosud nebyl adekvátně uchopen. V České republice nemá srovnání, v Německu pak podobnou hodnotou v oboru disponuje jen berlínská a hamburská zoo. Obnova historického areálu v co nejširším možné rozsahu by přinesla kýžený moment, jímž by se „Zoo – Lumpepark Ústí“ jednoznačně vymezila vůči konkurenčním zařízením v Čechách a v Německu a získala by tak specifickou atraktivitu pro návštěvníky.

Dochované hlavní grotové stavby hrádek a jeskyně je možné precizně zrestaurovat, anebo zakonzervovat a prezentovat torzální a původní výzdobu návštěvníkům prostřednictvím rozšířené reality aplikovatelné přes mobilní telefony. Zásadní pro podporu atmosféry Lumpeparku je však odkrytí zasypaných roklí a jejich rehabilitace jako atrakce a komunikační trasy v historickém areálu. Vlastní obnova roklí tak bude přinášet mediálně atraktivní objevování ztraceného světa H. Lumpeho ve stylu postmoderní archeologie. Zprůchodnění roklí pak odhalí jejich předpokládanou původní grotovou výzdobu a umožní zpřístupnit samotnou Grottu.