Orangutani

Orangutani jsou jakýmsi vlajkovým druhem Indonésie. Jejich osud se dotýká milovníků přírody na celém světě.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Orangutani jsou jakýmsi vlajkovým druhem Indonésie. Jejich osud se dotýká milovníků přírody na celém světě.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Kde žili orangutani dřív, kde žijí teď a kolik jich zbylo?

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
A jak se na jejich osudu odráží civilizační tlaky, ať už ze strany místních obyvatel Indonésanů nebo zprostředkovaně ze strany naší euroamerické společnosti?

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
O tom si budeme povídat právě teď. Planetáriem vás stále provázejí Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
A Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jaké místo zaujímají orangutani v příbuzenstvu člověka a mezi ostatními lidoopy? Na to jsem se ptal primatologa Stanislava Lhoty, výzkumného pracovníka Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
V rámci těch velkých lidoopů, čili šimpanz, orangutan, gorila a bonobo, je orangutan tím vlastně nám nejvzdálenějším. Ale pořád vlastně poslední společný předek člověka a orangutani žili někdy před 13 miliony let. Čili pořád vlastně je to náš poměrně blízký příbuzný. Podle některých odhadů máme sdílených nějakých 94 nebo více procent DNA. Čili stále jsme blízce příbuzní.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
V jaké oblasti dříve žili a kde se vyskytují dnes?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Ten původní areál byl hodně rozsáhlý od toho, co je dnes Východní Indie a Jižní Čína, vlastně přes celou Indočínu, přes malajský poloostrov Sumatru, Borneo až na Jávu. Čili to byl obrovský areál, kde pravděpodobně těch orangutanů žilo několik druhů. V současné době ten areál je zbytkový, reliktní. Obývají severní Sumatru a větší část ostrova Borneo.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Říkal jste, že byli v řadě druhů. Dnes, pokud vím, tak jsou dva druhy nebo se o nich hovoří.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Většinou se mluví o dvou druzích. Orangutan sumaterský a orangutan bornejský, s tím, že někdy se mluví až o třech druzích. Jindy naopak o tom, že by vlastně jsme se měli vrátit k jedinému druhu orangutana, ale se spoustou různých poddruhů. Takže ta taxonomie není úplně ustálená o těch vymřelých orangutanech. Vzhledem k tomu, že je většinou známe jenom ze zubů a z fragmentů koster, tak se mnoho neví. Někdy se uvažuje o tom, že to bylo třebas i několik rodů. Někdy se uvažuje, že existovalo cosi jako nížinní a horští orangutani, srovnatelné s nížinnými a horskými gorilami. Co je zřejmé nebo zjevné, že někteří z těch vymřelých orangutanů byli ještě podstatně větší než ten současně žijící orangutan.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:
Jak vypadá běžné životní prostředí současných orangutanů? Ptali jsme se také primatologa Stanislava Lhoty.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
A jaký v něm vedou život?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
V současné době vlastně orangutan obývá pouze deštné pralesy, a to převážně nížinné deštné pralesy s tím, že ale na Sumatře se vyskytuje dokonce i ve vyšších polohách do nějakých 1500 metrů. Čili to jsou vlastně smíšené lesy s jehličnatými stromy. Uvažuje se o tom, že dřív orangutani obývali otevřenější krajinu, savany nebo lesostepi, dokonce se uvažuje o tom, že se v takovém prostředí i vyvinuli, protože spoustou znaků morfologických kosterních připomínají spíš savanového primáta. Ale z té otevřenější krajiny vymizeli poměrně rychle po příchodu moderního člověka do jihovýchodní Asie.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Čili vlastně se ti orangutani živí? Oni jsou přísní vegetariáni.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Úplně přísní vegetariáni nejsou, protože se živí i hmyzem. Dokonce mají docela rádi hmyz. Tím, že ale přece jenom to zvíře, které váží několik desítek kilogramů, tak se živí pouze takovými těmi druhy hmyzu, kteří se vyskytují v koloniích nebo v nějakých větších agregacích. To znamená, že vybírají hnízda mravenců, termitů, včelí hnízda nebo pojídají některé koloniální housenky. Dokonce jsou případy pojídání i něčeho většího. Ví se, že někteří orangutani loví třebas otlouně váhavé. V jednom případě byl dokonce pozorovaný orangutan, jak pojídá mrtvolu gibona. Ale to je otázka, jestli samozřejmě toho gibona ulovil, a jestli si to třebas i pozorovatel trošičku nepřikrášlil.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
V zoologických zahradách samozřejmě orangutani jsou chováni, většinou jich je několik. Jak je to v přírodě? Jsou spíš samotářská zvířata nebo se pohybují třeba v nějakých menších skupinkách?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
No, orangutan vlastně je jediný z opic nebo lidoopů, který je v podstatě solitérní zvíře. To znamená, že většinu času tráví sám. Ale není to úplně striktní, protože zvláště v těch oblastech, kde jsou vyšší populační hustoty orangutanů, se můžeme setkávat s vytvářením dočasných skupin. A ty orangutani můžou třebas trávit několik hodin nebo i dnů v kuse ve skupinách o několika zvířatech, ale většinou je to v souvislosti s nějakým potravním zdrojem. To znamená, že když je někde oblast, kde stromy bohatě plodí, tak v takový oblasti se ty orangutani můžou stát vlastně dočasně sociálním zvířetem. Jinak za normálních podmínek většinou akorát samec a říjná samice nebo matka s mládětem nebo s odrůstajícím mládětem, jinak jsou to zvířata samotářská.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jak se ti partneři hledají a najdou?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Samozřejmě pro některé oblasti je to problém, protože ti orangutani dost často mívají hodně nízké populační hustoty. Na jednom čtverečním kilometru může být méně něž jeden orangutan. Samci orangutanů dokážou vydávat poměrně hlasitou vokalizaci, poměrně daleko slyšitelný hlas. Říká se, že volání dospělého samce je slyšet na jeden kilometr daleko, že je to jeden ze způsobů, jak se ta zvířata hledají. No, a druhý ze způsobů je, že oni pravděpodobně mají představu o tom, kde jsou potravní zdroje. To znamená, že když chce jeden orangutan potkat druhého, tak pravděpodobně se řídí také tím, kde je dostatek potravy a pravděpodobně bude toho partnera hledat tam.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
A co se týče matek s mláďaty, jak dlouho se to mládě drží s matkou?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Je to různé, ale průměrný interval mezi porody orangutaní samice je asi 8 let. Potomek zůstává s matkou většinou plus mínus do narození příštího potomka, někdy je odstavený ještě v době, kdy je matka březí, ale někdy se matka pohybuje pohromadě třeba s nově narozeným mládětem, plus ještě s tím starším potomkem. A dost často potom ti odstavení potomci s matkou ještě několik let sdílejí stejné domovské území, pravidelně se potkávají. Takže ten kontakt vlastně může trvat 11 let nebo i déle.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
Jak je snadné, anebo těžké v džungli na orangutany narazit a jak se k lidem chovají?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Dneska je to poměrně těžké, protože ty populační hustoty jsou skutečně hodně nízké. Ony byly asi vždycky nízké, ale v současné době jsou ještě výrazně zdecimované několika staletími lovu. Takže dneska potkat orangutana v pralese není úplně snadné. V podstatě člověk k tomu potřebuje trochu trénované oko. To zvíře je veliké, řekl byste, že se nedá přehlédnout nějaký stokilogramový orangutaní samec, ale ten orangutan na člověka reaguje v podstatě tím, že znehybní, je to veliké zvíře, v podstatě bez pohybu bez jakýchkoli zvuků, ve chvíli, když je v koruně stromů, není vidět.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:
A nějaké nebezpečí nehrozí lidem od nich?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a pražské zemědělské univerzity:
Někdy nebezpečí hrozit může, protože orangutani ve chvíli, když jsou prozrazeni, tak člověka zastrašují. To znamená, že po vás budou házet klacky, budou vyvracet kmeny stromů, můžou vás zasáhnout. Ale asi největší nebezpečí by mohlo hrozit od orangutanů, kteří pocházejí z rehabilitačních programů. Čili ti, kteří vyrůstali jako mláďata u ilegálních majitelů, mají zkušenost s člověkem, ví, že člověk je daleko slabší než orangutan, že když chtějí, tak člověku můžou velmi snadno ublížit. No, a toho potom využívají k tomu, aby vás snáz zastrašili nebo třebas i okradli. Navíc ti orangutani, kteří jsou z rehabilitačních programů, mají představu o tom, že člověk má na zádech nějaký batoh a v tom batohu se velmi často skrývá něco jedlého. A mají snahu ten batoh člověku vzít. No, a někdy se stane, že s tím batohem jde i ten, kdo ho nese. Bylo pár takových případů, kdy orangutan vynesl nějakého útlejšího Indonésana i s batohem nahoru do stromu.       

zimní sezóna: říjen - březen

od 9.00 do 16.00 h Dolní pokladna:

zavřeno Horní pokladna:

od 9.00 do 16.00 h Pavilony:

do 17.00 h Areál zoo:

více

zimní sezóna: říjen - březen

120 Kč Dospělí:

60 Kč Děti, studenti, důchodci:

310 Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

KOUPIT VSTUPENKY ONLINE

Pomáháme přírodě