Rozhovor s primatologem Stanislavem Lhotou

S hostem Dopoledního Radiožurnálu, primatologem Stanislavem Lhotou, který je výzkumným pracovníkem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a také odborným pracovníkem Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze, se snažíme dopočítat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
S hostem Dopoledního Radiožurnálu, primatologem Stanislavem Lhotou, který je výzkumným pracovníkem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a také odborným pracovníkem Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze, se snažíme dopočítat. Vítám vás tady. Dobré dopoledne.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Dobré dopoledne.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Poprosím o trošku blíž na mikrofon, aby vás bylo slyšet. My vlastně počítáme dobu, kterou už existuje projekt Pesisir Balikpapan, který jste založil. Je to vlastně indonéská rezervace. Jak je to dlouho?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Já myslím, že teď právě jsme se dopočítali k tomu, že moje působení je 11 let a pod záštitou Zoo Ústí nad Labem a pod názvem Pesisir Balikpapan ten projekt probíhá 9 let.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Proč člověk najednou, no, ono to nebylo najednou, ale proč člověk získá potřebu angažovat se na nějakém území, když těch potřebných území je na světě celá řada?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Já jsem hlavně nezačal pracovat v Indonésii, protože já vlastně s primáty pracuju už od, tuším, roku 1994, takže ona už je to delší doba, ale já jsem začal působit v Indii a po několika letech v Indii začal být problém získat povolení k výzkumu, protože Indie se v poslední době výzkumníkům zahraničním hodně uzavírá, takže z tohodle důvodu my jsme nakonec přešli do Indonésie a tam jsem právě od toho roku 2005, čili s primátama já už jsem pracoval delší dobu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No, ale to jste musel vlastně opustit hulmany posvátné, protože to byli ...

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Přesně tak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To byli, to byli ti první, ti první primáti, na které se váš výzkum soustředil.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Tak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Za koho jste je vyměnil v té Indonésii?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Původně to bylo za jiného hulmana, ten se jmenoval hulman běločelý a my jsme původně ten náš program ladili hlavně jako výzkumný program. On to měl být výzkum v podstatě neznámého druhu primáta, o těch hulmanech běločelých se skutečně v té době téměř nic nevědělo, aby nebyly fotografováni ve volné přírodě. Dodnes se o nich mnoho neví, ale pak se to trošičku změnilo ve chvíli, když přes to naše území byla naprojektovaná dálnice a my už jsme potřebovali zvednout veřejné podvědomí a prosadit ochranu toho území, no a v té době se ukázalo, že jako výzkumník neznámých šedých plachých opic jsem nebyl v Indonésii mediálně populární, takže bylo potřeba skutečně jakoby strategicky změnit ten zkoumaný druh pro něco, co bude zajímavější pro širokou veřejnost, pro média, pro politiky a pro donory a tak dále a domluvili jsme se, že teda hulmany běločelé budeme muset nechat neznámé a zvolili jsme kahau nosaté, což je jeden z vlastně nejvíc charismatických vlajkových druhů, které v Indonésii žijí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
O primátech bude řeč se Stanislavem Lhotou. Je to primatolog. Jestli vás něco zajímá, můžete psát na www.radiozurnal.cz.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primatolog Stanislav Lhota je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Kde se vezme ten zájem o primáty, o opice? Kde to vzniká? Já vím, že vy jste vítěz mnoha biologických olympiád. Tam už to muselo dávno být v procesu.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, ono jako je potřeba říct, že já, když jsem byl na střední škole, tak teprve přišla revoluce, takže já vlastně už velmi záhy jsem se věnoval zvířatům a chtěl jsem se věnovat etologii, chování zvířat, ale před revolucí jsem úplně moc nepočítal s tím, že by to zrovna byli primáti, tak spíš jsem uvažoval o kočkovitých šelmách a pak přišla revoluce, otevřely se hranice, takže tohle byla příležitost začít s primáty. Původní plány samozřejmě po všech těch knížkách od Jane Goodallové a tak dále, odjet do Afriky, studovat tam šimpanze, ale to tehdy nešlo. Přeci jenom jako jsme neměli peníze na to, abysme někam letěli letadlem a do Afriky se člověk po zemi tak snadno nedostal, takže nejlevnější, nejdostupnější alternativa za 150 dolarů bylo dojet autobusem a vlakem do Indie, kde žijou ty nejdostupnější opice hulmani posvátní. No a tímhle tím způsobem já jsem vlastně začal studovat primáty. Ten výběr byl dán v podstatě tím, že za těch 150 dolarů jsem se tehdy nikam jinam neměl možnost dostat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Studuje člověk jenom jejich chování, nebo se potom dostává i k jiným předmětům vědeckého zájmu?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Já jsem se docela hodně dlouho věnoval skutečně jenom tomu chování, což trošičku souvisí v tom, že samozřejmě dneska se hodně mluví o ochraně primátů, že výzkumníci se věnují ochraně přírody, ochraně primátorů. Ono to není tak snadná věc, kdy skutečně toto, na to musí člověk nějakým způsobem vyzrát, aby pochopil tu situaci, aby byl schopen se nějakým způsobem do té ochrany přírody zapojit. A myslím si, že já vlastně nelituju toho, že prvních 10 let svojí kariéry jsem v podstatě tu ochranu přírody pozoroval jenom zvnějšku a teprve po těch 10 letech, někdy po tom roce 2005 jsem se začal víc zajímat ... těch, těm ochranářským otázkám a postupně teda jsem se od výzkumu překlonil spíš k té ochranářské práci. Takže dneska ten výzkum je spíš jenom taková třešnička na dortu toho, co dělám.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
My se k nim, k tomu výzkumu možná dostaneme spíš teď, nebo k těm primátům a potom se podíváme na tu rezervaci a na to, co se děje vlastně se světem, ale mě by zajímalo, kdybychom vzali hulmany, lemury, kteří byli také ve vašem portfoliu a kahau nosaté, dalo by se vyprávět, dalo by se stručně určit jejich charakter?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Charakter primátů nebo ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Charakter přímo těch jednotlivých druhů? Liší se hodně?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Charakter těch jednotlivých druhů, no, tak co se nejvíc liší jednoznačně z těch zvířat, se kterýma se přišel do styku, tak to jsou ksukolové ocasatí, čili Aye-Aye. To jsou právě ti lemuři, se kterýma jsem pracoval na Madagaskaru. V meziobdobí mezi Indií a Čínu jsem měl ještě teda nějakou dobu, kde jsem pracoval na svojí doktorské dizertaci na Madagaskaru a ti Aye-Aye, to jsou v podstatě primáti, které, kteří na první pohled vypadají, ne jako opice, ne jako lemur, v podstatě jako taková podivná obrovská noční veverka. Jsou to zvířata, která v podstatě připomínají způsobem života spíš nějakého obřího hlodavce než primáta, takže to je opravdu jakoby zvíře, které je nejodchylnější ze všech těch, se kterýma jsem se seznámil. Pak samozřejmě jedno zvíře, které je hodně specifické, se kterým pracuji, je orangutan. My, já pomáhám při výzkumu orangutanů na Sumatře. Ti velcí lidoopi, to je skutečně jakoby kapitola sama pro sebe. To jsou zvířata, která opravdu jsou nám hodně blízká nejenom geneticky, ale hlavně chováním, psychologií, takže to je takové velmi druhové specifikum, no a vlastně všechno to ostatní, s čím pracuju, tak to jsou listožravé opice. Ty listožravé opice, čili hulmani posvátní, hulmani běločelí, kahau nosatí, to jsou zvířata, která jsou trošičku pro běžného pozorovatele nudná, protože oni skutečně tím, že se živí semínky a mladým listím stromů, tak většinu času tráví tím, že, že je ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Že je sbírají.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Že je sbírají, přesně tak. Poměrně málo interagují s jinými opicemi, nejsou příliš agresivní, nejsou příliš sociální, jsou takové velmi individualistické povahy, ale já na nich mám v podstatě už rád jenom to, že nejsou tolik populární, tolik oblíbení mezi primatology a tím pádem na nich můžete objevovat mnohem víc nových věcí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No, minimálně na kahau nosatém by se určitě dalo mluvit o spoustě zajímavých věcí, protože ta, ta opice je tak ..., můžu říkat opice? Je to v pořádku?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Můžete, kahau je opice.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Že ta opice je tak specifická, minimálně svým velkým nosem, velkým břichem, vlastně vypadá jako takový velmi pohodlný strýc, když to, když to řeknu takhle. Proč má tak velký nos?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
O tom se hodně vedou dohady. Doteďka nejsou všichni primatologové za jedno a pravděpodobně ani není jedno jediné vysvětlení, ale určitě v tom bude hrát roli pohlavní výběr, protože koneckonců ten extrémně velký nos mají jenom dospělí samci, zatímco samičky a mláďata mají jen velkej pršáček, no a my předpokládáme, nebo já třebas věřím tomu, že ten pršáček u těch samiček a mláďat funguje jako šnorchl. Kahauové žijou vždycky v blízkosti vod, při mořském pobřeží u velkých řek, hodně často plavou a při tom plavání oni vlastně používají toho prodlouženého nosu jako šnorchlu, no, ale vypadá to, že jak probíhala sexuální selekce, pohlavní výběr, tak si samičky vybíraly spíš samečky s větším nosem, možná s funkčnějším šnorchlem na počátku, ale časem vlastně se to zvrhlo v tom procesu pohlavního výběru a dneska ten nos dospělého samce je natolik velký, že v podstatě při plavání spíš překáží, než aby pomáhal. No, ale pak je celá řada jinejch vysvětlení a mně se docela líbí jedno, které souvisí s termoregulací, protože on ten samec je vlastně největším, samec kahau nosatého je největší listožravý primát, má obrovský žaludek, který je plný rozkládající se rostlinné hmoty, přitom se produkuje spousta tepla a jedna z hypotéz je, že ten velký nos vlastně slouží k tomu, aby se krev neustále ochlazovala, protože ten kahau se neustále zevnitř přehřívá. Takže těch možností je spousta.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká vědec a primatolog Stanislav Lhota. Dnes je hostem Radiožurnálu. Za malou chvíli se vrátíme k opicím, podíváme se i na orangutany a teď je na řadě Zelená vlna. Pořád máme problémy na D1.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Stanislav Lhota, dnešní host Dopoledního Radiožurnálu, je primatolog. My lidé máme občas tendence, protože se nepohybujeme ve vašich oborech, připisovat zvířatům lidské vlastnosti. Někdy to může být i životu nebezpečné, ale přeci jenom u těch primátů, našich nejbližších příbuzných, není to ... vlastně dá se to, jde to? Je to možné?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Určitě to jde. Neříkal bych tomu, že zvířata mají lidské vlastnosti, ale spíš bych řekl, že zvířata tak jako lidé mají vlastnosti. Skutečně ty zvířata jsou vyhraněné osobnosti a že ty osobnostní rysy u zvířat se dají popisovat úplně stejně, jako popisujeme osobnostní rysy u člověka, ale ty vlastnosti nemusí, nebo ty osobnostní rysy nemusí být nutně shodné. Zkrátka, orangutan má svoji orangutaní osobnost, člověk má svoji lidskou osobnost a v řadě případů tam shody jsou, protože koneckonců máme společnou evoluční historii v případě těch velkých lidoopů ne až tak dávnou, takže skutečně můžeme tam pozorovat spoustu analogií a i homologií právě jakoby společných znaků osobnostních.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Které to jsou? Buďme u orangutanů třeba?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, jako když mluvíme třebas o neuroticismu jako jednom takovém lidském osobnostním rysu, to je třebas jeden z rysů, který se velmi podobně projevuje u člověka, tak jako u celé řady dalších primátů i jiných zvířat. To je vlastně jeden takový projev osobnosti, který je velmi univerzální u savců například, nejenom, skutečně nemusíme jenom mluvit o lidech a velkých lidoopech a takových vlastností je víc, extroverze, introverze - to je vlastně jakoby taky vlastnost nebo rys, který se projevuje v osobnosti jak lidí, tak dalších zvířat. Ale na druhé straně jsou některé osobnostní rysy člověka, které u opic nenajdeme a naopak existují osobnostní rysy opic, které bysme nenašly u člověka.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste mluvil o té extroverzi. Ještě pořád se budu držet u orangutanů. To je spíš samotářské zvíře, alespoň si myslím. Existuje extrovertní orangutan, potkal jste takového?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Já si myslím, že extrovertní orangutan je. Třebas já pracuju v ústecké zoologické zahradě, ale my tam máme dva orangutaní samce a jeden z nich je naprosto extrémní případ introverta, což je náš samec Ferda, zatímco ten druhý, Ňuňák, tak to je zvíře, který je spíš extrovertní a samozřejmě, když ty zvířata vidíte vedle sebe, tak ty rozdíly v osobnosti jsou velmi, velmi markantní a samozřejmě u toho člověka je to, u toho orangutana je to snáz pozorovatelné, protože přeci jenom my získáme snáz vhled do osobnosti velkého lidoopa, který nám je podobnější, spíš, než do osobnosti makaka nebo kočkodana nebo nějakého úplně jiného savce, ale ta extroverze, introverze se normálně projevuje v osobnosti různých druhů savců.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
S jakými opicemi nebo lidoopy jste měl nejkrásnější interakci?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Nejkrásnější interakci? To jste mě trošku zaskočila jako ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Nebo nejzajímavější.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Nejzajímavější?

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ono možná není o to co stát v mnoha případech, ale ...

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, jako mně se párkrát stalo, že, že na mě třebas hulmani shodili strom, nebo orangutan, že, že mě docela ohrožoval. Můžu vám říct teda úplně nejděsivější zkušenost, kterou jsem měl, to je, když mě, když mě napadla tlupa japonských makaků poté, co jsem je očividně vyrušoval na spacích stromech příliš dlouho do večera, to jsem opravdu jako myslel, že mě, že mě zabijou, to bylo, to bylo děsivý, hororový, ale nejkrásnější, asi nejvíc vzpomínám na to, když jsem vůbec prvně ve volné přírodě pozoroval Aye-Aye, což jsou právě ti lemuři, na kterých jsem posléze dělal svoji dizertační práci a ti Aye-Aye, tím, že jsou to skutečně tajemná zvířata, ta představa, že je uvidím, byla naprosto, naprosto idealistická v první chvíli, až jsem potom opravdu měl možnost vidět a pozorovat je, jít za nima, téměř si na ně sáhnout v pralese, tak to byla, to byl asi jakoby zážitek, na který vzpomínám nejradši, ale teda nejsilnější byl opravdu jako ten negativní zážitek s makakama v Japonsku.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A to vás tloukli nebo po vás skákali nebo vás kousali?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Snažili se kousnout a ono vlastně tam byl problém, že jich bylo několik, 7 dospělých samců za šera, už vlastně za soumraku na svahu, kde mně se přece jenom poměrně špatně pohybovalo a teďko třírozměrně, protože oni samozřejmě jak po zemi, tak po stromech, vpravo, vlevo, nahoře, dole, vepředu, vzadu, takže já jsem vlastně v obou rukách držel klacek a teďko jsem se snažil dívat 360 stupňů kolem sebe, nad sebou, kde právě po mně skočí nějaké zvíře a tímhle tím způsobem jsem couval pomalinku po tom svahu. Pak druhý den jsem si měřil, že to bylo přes 200 metrů, ale mně to připadalo prostě jako několik kilometrů a zajímavý, jak to skončilo, protože to skončilo tím, že jsem prošel brankou místní farmy a očividně ten farmář a skupina makaků měli vytyčený teritoria. Takže oni přes tu branku vůbec nešli, zůstali na plotě a tam už potom jenom hrozili, přestože by nebyl problém pro ně přelézt.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká primatolog Stanislav Lhota.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primatologa Stanislava Lhoty se ptáte na všechno možné, nejčastěji na orangutany, ale také na ochranu přírody. Odpovídat bude v následující půlhodině.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primatolog Stanislav Lhota je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Můžu se ještě pozastavit u orangutanů?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Určitě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem četla, jak jste o nich mluvil a překvapilo mě, že jste říkal, že největší nebezpečí, když o něm můžeme mluvit v souvislosti s těmihle lidoopy, hrozí u těch, kteří prošli nějakými rehabilitačními programy. Proč?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, tak tam jsou ty důvody dva. Jednak samozřejmě jsou to zvířata, která nějakou část života, mládí, většinou strávili v lidské rodině, v lidské péči, já tady nechci říkat v péči tady, ale prostě v zajetí a znají lidi a vědějí, že člověk je mnohem slabší tvor než orangutan, to znamená, že věděj, že si k němu můžou dovolit, co chtějí, to divoký orangutan neví. Tím pádem, když se tihle ti orangutani nakonec po konfiskaci a po rehabilitaci dostanou do volné přírody, tak oni si tyhle věci pamatují a pak je další věc. V době, kdy probíhá ta rehabilitace, když ještě oni dostávají krmení od svých ošetřovatelů, tak oni věděj, že člověk přináší do lesa potravu a navíc, že ji přináší v taškách, takže oni mají velmi eminentní zájem o lidi s batohem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, já půjdu do lesa s batohem a batoh mi bude odebrán.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, v lepším případě bude batoh odebrán, ale protože Indonésani jsou spíš jako menší, subtilnější postavy, tak už se i párkrát stalo, že šli s ním. Takže orangutan zvednul batoh a s batohem teda zvednul i celej zbytek do stromů, takže skutečně tam to riziko je, ale ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy už jste si takhle zacestoval, nebo už jste se musel přetahovat o své ...?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Já nemám úplně postavu subtilního Indonésana, ale ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To nemáte, ale přeci jenom přetahovat se s orangutanem o batoh, to není nic moc.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Zatím se mi to nestalo, zatím teda naštěstí jsem si tohle neprodělal, ale úplně nejhorší, co si prodělala moje kolegyně, to je, když nesla v tom batohu ne jídlo, ale nesla tam výplaty pro všechny své asistenty a všechny kreditní karty a orangutan jí samozřejmě vzal tenhle ten batoh a hledal v něm jídlo, zjistil, že jídlo tam není, takže naštvaně vytáhnul obsah, vyházel ven peníze a teď začal vyndavat jednu kreditní kartu podruhé v peněžence, prohlídnul ji, rozkousnul ji, zahodil a tohle to trvalo do té doby, než zlikvidoval poslední kreditní kartu a ta kolegyně stála pod stromem a musela se na to všechno dívat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Nešlo nějak udělat nějaký zvuk, zaplašit to velké zvíře?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, ono je to poměrně těžký. Je jedna věc, která se radí ve chvíli, když vás skutečně takovýhle orangutan ohrožuje, tak byste měli udělat to, že vezmete nějaký pytlík a do toho pytlíku dáte listí nebo cokoli a ten pytlík tomu orangutanovi podáte, no a on se mu chvíli bude věnovat a dá vám to minutku na to, abyste se vzdálili.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vzdálili. Vy to říkáte tak hezky, vzdálil. Jsou ale rezervace, kam se za orangutany jezdí, lidé si je tma dokonce mohou i nakrmit. To je v pořádku?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
To není v pořádku. Je to problém. Většina lidí netuší, než to je problém a je to velký problém. V Indonésii máme jednu takovou oblast Bukit Lawang, což je místo, kam jezdí velká většina turistů, kteří chtějí vidět orangutany a bohužel to místo v současné době není příliš dobře spravované. Ten rehabilitační program, který tam probíhal, vypouštění orangutanů do volné přírody, to už neprobíhá v současné době v podstatě a tam ne, nepanuje žádný dohled a je to hodně na průvodcích a na organizátorech cestovních agentur, no a ti samozřejmě chtějí pro turisty udělat, co jim uvidějí na očích a každý turista si chce sáhnout na orangutana a pohladit si ho a udělat si s ním selfie, nakrmit ho, no a průvodci jim to dovolují, ale tohle to vede k celé řadě problémů. Jednak ti orangutani se stávají skutečně agresivními a můžou ohrožovat lidi, což nakonec na to můžou nejvíc doplatit oni sami, protože ve svém důsledku může někdo ublížit jim a druhá věc je, že orangutani tím, že jsou tak blízce příbuzní člověku, tak jsou náchylní na podobné choroby jako člověk. Ale ty choroby pro ně mohou mít daleko závažnější zdravotní dopad, takže celá řada střevních nebo dýchacích infekcí, které my považujeme za banalitu, chřipku třebas, tak ta pro orangutana může být smrtelná a ten těsný kontakt a dokonce pojídání společného jídla je skutečně ohrožuje na životě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primatolog Stanislav Lhota je dnes hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Práce primatologa Stanislava Lhoty vás zajímá. Za malou chvíli bude odpovídat na vaše otázky. Ještě se podíváme na krizovou D1.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primatolog Stanislav Lhota je dnes hostem Radiožurnálu. Zdeněk Syrový z Pardubic píše: "Pane Lhoto, jak to tedy je? Palmový olej je pro lidské zdraví škodlivý, anebo není?" Je tady spousta otázek na palmový olej.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, tak já jsem rád, že tady je spousta otázek na palmový olej, protože to téma je specifický. Pokud jde o vliv na naše zdraví, ono, ten palmový olej je v kontextu naší stravy určitě škodlivý, protože v kontextu naší stravy my máme nadbytek ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Bavíme se o středoevropské stravě.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Středoevropské stravě, platilo by to i pro Indonésany mimochodem. My máme nadbytek tuků v naší potravě. To znamená, že palmový olej tak jako v podstatě všechny ostatní tuky, případně oleje jsou v naší stravě v nadbytku a měli bysme je omezit. Pak je další věc, že ve srovnání s dalšími rostlinnými oleji ten palmový olej je horší v tom, že má vlastně nižší obsah, velmi nízký, minimální obsah těch esenciálních nenasycených masných kyselin, čili vlastně je to horší tuk ve srovnání třeba s řepkovým, slunečnicovým, palmovým olejem, ale ten největší problém, že zkrátka v naší stravě je tuků příliš mnoho a měli bysme je zredukovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mě by spíš zajímalo, palmový olej, proč se vlastně ten problém vynořil až v letošním roce, když vy třeba z pohledu toho, co děláte v Indonésii, jste ten problém musel vidět už o mnoho let dříve?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, o mnoho let ano, ale ne zas až o tolik, protože já vlastně sice působím v Asii od roku 1994, ale teprve v roce 2007 jsem skutečně poprvý se setkal s velkoplošným kácením pralesa kvůli produkci palmového oleje. Ono to, ten palmový olej se samozřejmě v Asii pěstuje už 100 let, ale teprve v posledních 20, 10, 20 letech se pěstuje v tak velikém měřítku, čili to téma katastrofálních dopadů produkce palmového oleje na prales a východní Asii je relativně nové, záležitost posledních 10, 20 let.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak široké je vlastně vaše portfolio v rámci projektu Pesisir Balikpapan, kde se snažíte uchránit alespoň část panenského pralesa, který ještě zůstal na pobřeží?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, my se snažíme zachránit nejen ten panenský prales, což je důležité, protože celá řada pralesů v Indonésii byla poškozena, poškozena těžbou, požáry ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Požáry.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Ale nebyla zničena. Ty pralesy mají regenerační schopnost. To znamená, že v rámci toho projektu Pesisir Balikpapan my se snažíme o zachování několika posledních desítek čtverečních kilometrů primárního pralesa, který zbývá při pobřeží Bornea, ale zároveň se snažíme o záchranu mnohanásobně většího území regenerujícího poškozeného pralesa, protože ten prales, kterým jednou prošly požáry nebo jednou prošla dřevařská firma, nebo místní zemědělci, ten ještě není zničený. Ten se dá zachránit, ten má šanci přirozeně zregenerovat, ale ve chvíli, kdy přijdete s buldozery, zavezete mangrovové bažiny zemí, osázíte kopce olejnou palmou, tak ta krajina skutečně je definitivně zničená. Takže my se snažíme nejenom o ochranu toho panenského nepoškozeného pralesa, ale taky se snažíme dát možnost té poškozené krajině k tomu, aby regenerovala, aby si vlastně obnovila tu, ten původní zdravý stav.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Není to trochu depresivní stát vlastně proti, řekněme, velké ekonomické síle a chtivost peněz a firem různých a tak dále, protože v tom rozvojovém světě to ještě nemá takovou váhu jako u nás.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, depresivní to samozřejmě být může, ale na druhý straně já skutečně vidím celou řadu pozitivních změn. Jednou z nich je třebas to, že se posluchači ptají tak moc na palmový olej, protože to, jak stouplo povědomí o palmovém oleji v České republice, i jinde ve světě, to považuju za obrovský úspěch a v současné době je vlastně to hnutí proti palmovému oleji natolik silné, že skutečně začíná ovlivňovat chování výrobců potravin, začíná ovlivňovat legislativu v Evropské unii a skutečně začíná mít dopad na to, jak rychle pokračuje odlesňování v jihovýchodní Asii. To odlesňování, tempo odlesňování se skutečně začalo zpomalovat, což je velké pozitivum a podobných, řekněme, důvodů k naději, já v posledních letech vidím docela hodně. Možná vůbec největší nebo největší radost mám z toho, jak rychle se mění veřejné mínění přímo v Indonésii, že skutečně jakoby Indonésani už v současné době už zdaleka nejsou lhostejní k tomu, co se děje a skutečně začínají sami velmi vystupovat za záchranu pralesů, za záchranu životního prostředí. To je záležitost několika málo let posledních.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Což je možná dobře, protože snáze získáváte spolupracovníky, ale na druhou stranu, jak jsem tak četla, vaši spolupracovníci nemají úplně dlouhou životnost. Ne snad, že by je někdo zabil, ale protože ty výhrůžky vlastně směrem k nim a směrem k vaší práci se taky nedají přehlédnout.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, bohužel v některých případech to tak platí. Já mám někteří spolupracovníky, některé spolupracovníky, kteří s námi působí od začátku, v podstatě od roku 2008 nebo i déle, ale oni neustále musejí čelit tlakům, výhrůžkám ze strany korporací, ze strany místních úředníků. Tyhle tlaky a tyhle výhrůžky se daleko víc soustředí právě na naše indické, indonéské zaměstnance a spolupracovníky spíš než na nás, kdo jsme ze západních zemí, protože přece jen ty korporace nechtějí vyvolat mezinárodní konflikt, ale není pro ně problém posílat čas od času výhružné esemesky nějakému rybáři ve vesnici na pobřeží zálivu. Takže skutečně jakoby ty tlaky na naše indonéské kolegy jsou mnohem větší než tlaky na nás, kdo jsme ze západních zemí a mnozí to zkrátka nezvládnou a po dvou, třech letech účasti na kampani to vzdají, odstoupí. Zase pozitivní ale je, že nám neustále se objevují noví lidé, nové tváře. Je spousta lidí, kteří mají zájem nějakým způsobem kampaň za záchranu životního prostředí podpořit v Indonésii.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
No a co vaše vědecká práce, pane doktore?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
No, ta se odsunula hodně do pozadí. Ne úplně, já teda výzkumu se pořád ještě do jisté míry věnuju, ale samozřejmě není to ta priorita. Pro mě je to taková hodně oddechová činnost. Já mám radost už jenom z toho, že skutečně mám možnost každý ten rok několik týdnů v pralese strávit, nebo i měsíců a skutečně pokračovat v pozorování těch zvířat, i sbírat nějaká data s tím, že ale teda ta, která dneska sbírám, už zpracovává někdo jiný.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A dá se říci, že když jedete do toho pralesa, že se vracíte domů?

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Já jsem jako ta kořenářka, jak byla v pohádce Sůl nad zlato, tuším, já jsem všude zdejší.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primatolog Stanislav Lhota dnes byl hostem Dopoledního Radiožurnálu. Děkuju, že jste si na nás udělal čas, alespoň trochu nám pootevřel dveře do práce, kterou děláte. Ať se vám v ní daří.

Stanislav LHOTA, primatolog; výzkumný pracovník Zoologické zahrady v Ústí nad Labem; odborný pracovník Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze:
Děkuju.       

zimní sezóna: říjen - březen

od 9.00 do 16.00 h Dolní pokladna:

zavřeno Horní pokladna:

od 9.00 do 16.00 h Pavilony:

do 17.00 h Areál zoo:

více

zimní sezóna: říjen - březen

120 Kč Dospělí:

60 Kč Děti, studenti, důchodci:

310 Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

KOUPIT VSTUPENKY ONLINE

Pomáháme přírodě