Green Generation
neděle 24. dubna 2016
Environmentální výchova v Indonésii je jako když zaséváte semínka, z nichž většina shnije, jiná vzejdou a živoří, ale z několika málo vyroste něco velkého, v co jste ani ve snu nedoufali.
Před pěti lety bylo mým hlavním spoluhráčem v boji za záchranu Balikpapanského zálivu Konsorcium, tedy sdružení vládních úřadů i nevládních organizací, věnujících se ochraně životního prostředí v Balikpapanu i v okolí. Jedna z členských organizací Konsorcia tehdy dostala grant na uspořádání soutěže pro středoškoláky. Děti měly v našem ekocentru připravit a předvést powerpointovou prezentaci o globálním oteplování. Domluvili jsme se ale, že každý tým bude muset připravit dvě prezentace – první z nich o globálním oteplování, jak to požadoval sponzor, ale druhou o lokálním problému, a tím byl Balikpapanský záliv, jeho industrializace a plánovaná stavba silnice podél jeho pobřeží. Jak se dalo očekávat, otřepané globální téma nikoho moc neoslovilo, ale téma zálivu mělo velký ohlas. Děti shromažďovaly informace, podnikaly výlety do zálivu a bavilo je to, bylo to pro ně něco nového.
Soutěž vyhrál třináctiletý Pandu, ale protože dobrých týmů bylo hodně, vytvořili jsme z nich nakonec organizaci – Green Generation. Pandu se stal jejím mluvčím. A Pandu a jeho kamarádi mluvili hodně a dobře. Kdykoli některá z členských organizací Konsorcia pořádala nějakou akci, byl Pandu a další členové Green Generation přizvaní jako jedni z řečníků, kteří na jednání reprezentují balikpapanské děti a kteří si vzali za svůj jeden konkrétní problém – podpořit ochranu Balikpapanského zálivu. Pandu má politické nadání a měl navrch i v diskusích s vysokými vládními úředníky.
Provinční vláda Východního Kalimantanu tehdy pořádala pro středoškoláky také každoroční soutěž o odbornou vědeckou práci. Studentské práce hodnotila komise složená ze dvou universitních pedagogů, jednoho environmentálního aktivisty a jednoho vládního úředníka, jehož úkolem bylo dávat nízká skóre pracím, které byly příliš kritické. Práce se týkaly různých témat, počínaje správnou úpravou říčních břehů ve městech tak, aby se nezamezovalo tření ryb, až po zhovadilosti jako že by palmařské společnosti měly kompenzovat kácení primárních deštných pralesů tím, že budou rozmnožovat zoborožce v klecích. Rok po založení Green Generation byla soutěž zaplavená tématem Balikpapanského zálivu. Přes veškerou snahu vládního úředníka a jeho kritické komentáře a nízká skóre postoupily všechny práce o zálivu do finálního kola a dvě z nich vyhrály první a druhé místo (jeden z nich byl Pandu). Šéf úřadu pro životní prostředí, který byl při vyhlášení výsledků, se tvářil jako čert. To byl poslední ročník soutěže, provincie se vzápětí rozhodla, že už dál nic takového podporovat nebude...
Pak se začaly kazit i další věci. O pádu Konsorcia jsem psal už dřív. Zastupitelství Balikpapanu se očividně dohodlo s nevládní organizací, která zaměstnávala koordinátorku Konsorcia, Yulitu. Dohodli, že jí zničí život, aby bylo i všem ostatním jasné, že není dobré mluvit příliš nahlas. Yulita přišla o práci, status, manžela i životní optimismus a odešla z Balikpapanu. Konsorcium ztratilo sílu. A ztratilo i dohled nad Zelenou generací. Ta se dostala do rukou zastupitelů, kteří s ní začali manipulovat po svém. Začali ji velkoryse podporovat – nabízet školám peníze na organizování okázalých ceremonií, které měly poukazovat na to, jak dobře se Balikpapan stará o občany i jejich životní prostředí. Green Generation se stala nástrojem greenwashingu. Bylo to velké zklamání. Ztratil jsem o tu organizaci zájem.
Nechodím na ceremoniální akce, které mají vzbudit dojem o tom, že se vláda snaží řešit problémy životního prostředí. Letos jsem se k jedné takové akci dostal jen náhodně. Desítky dětí se oblékly do šatů z plastových pytlíků a obalů, tancovaly a zpívaly a všichni byli happy. Děti z Green Generation mě coby jednoho ze zakladatelů znají, takže se mi nepodařilo zůstat v anonymitě a začala diskuse: „Když jdete v neděli do města, máte na sobě tuhle odpadkovou vestu“? – „Jasně že ne!“ – „Když jste v kuchyni a vaříte, máte jí na sobě?“ – „Ne!“ – „Když jdete k rodičům na návštěvu?“ – „Ne…“ – „A co když o víkendu kempujete v lese?“ – „To taky ne!“ – „No tak kdy jí teda na sobě máte?“ – „Při slavnostech o vyžití odpadu. Jako ta dnešní slavnost“. – „A jak dlouho ta vesta vydrží?“ – „Moc ne…“ – „A co s ní pak uděláte?“ – „No vyhodíme jí!“ – „Do odpadu?“ – „Jo…“
Děti si ale na rozdíl od dospělých takovou kritiku neberou osobně. Na rozdíl od dospělých nepředpokládají, že věci dělají nejlíp na světě, a jsou rády za rady. A tak jsme tutéž noc po skončení slavnosti začali v parku plánovat, jak věci dělat jinak. Hned druhý den už byla v naší kanceláři (v Centru pro záchranu zálivu, které jsme letos otevřeli) delegace dětí z Green Generation a začali jsme ještě jednou od nuly se smysluplnějšími plány.
A jsou to slibné plány. Děti mají potenciál k výchově dospělých. Pokud dětem pomůžete najít ty správné argumenty, proč by dospělí neměli vyhazovat odpadky z okna, proč by neměli za domem krmit opice nebo proč by místo dřevěného uhlí měli k pečení ryb používat skořápky z kokosových ořechů, přijmou od nich dospělí (alespoň tady v Indonésii) takové argumenty snáz, než pokud jim totéž vysvětlujete vy sami. A pokud děti vystoupí s dobře promyšlenými argumenty před ředitelem školy, před novináři nebo před starostou, většina dospělých jim nedokáže oponovat a slíbí i to, co by jinak neslíbili. A není jim pak snadné takové sliby neplnit.
Green Generation se postavila na vlastní nohy, nezávisí už na instrukcích úředníků, kteří ve skutečnosti jen kryjí záda korporacím. Nezávisí už ani na instrukcích učitelů, kteří sami bezradně vzhlíží ke zkorumpovaným vládním úředníkům, protože nemají, ke komu jinému by vzhlíželi. Učitelé se teď sami učí od svých bývalých žáků! Zelenou generaci vede Pandu a jeho spolužáci, nedávno ještě třináctileté děti, ale teď už zkušení vysokoškoláci, kteří mají u svých mladších kamarádů i u jejich učitelů velký respekt. Po několika marných letech se Green Generation změnila z propagandistického nástroje namířeného proti ochraně přírody zpět na to, čím byla na začátku, tedy na silné environmentalistické hnutí.
A hnutí roste, mnohem víc než kdokoli z nás na začátku doufal! V Green Generation je dnes 5000 dětí z Balikpapanu, a několik tisíc dalších dětí v 50 městech na 4 indonéských ostrovech. Všichni připravení k akci a loajální k malé skupince zakladatelů, ve které jsem se před 5 lety bez velkých ambicí ocitnul.