Letuchy
pondělí 30. září 2013
Me posledni roky v Indonesii uz nejsou takova zabava, jako to bylo na zacatku. Cim dal min casu travim se zviraty. Obcas to vypada, ze musim odjet nekam jinam, abych se dostal do pralesa. Jako treba ted, kdyz jsem vycestoval do Singapuru kvuli zmene indoneskeho viza.
Singapur je malinka ostrovni zeme, kde byla v poslednich desetiletich vetsina puvodniho destneho pralesa nahrazena mrakodrapy, sidlisti, obchodnimi domy, zabavnimi centry, pristavy a prumyslovymi parky. Vetsina velkych zvirat tu zmizela behem minuleho stoleti. Ovsem nektera z tech, ktera zbyla, dnes z nepritomnosti tech ostatnich slusne tezi. Pri prochazce po ostruvku Ubin, jedne z mala neindustrializovanych casti Singapuru, se mezi vami misty prochazi nprosto krotka divoka prasata, asi jako u nas ve mestech holubi. Po vyhubeni tygru a levhartu se prasata rozmnozila natolik, ze likvidují v podstate vsechno jedle nekolik decimetru nad zemi i pod zemi, vcetne nekterých kriticky ohrozenych druhu rostlin. Pokud si nekdo stezuje na „premnozena“ prasata u nas v Cechach, pak doporucuju navstevu ostrova Ubin!
Ale nejen prasata v Singapuru profituji z nepritomnosti predatoru jako jsou velke selmy nebo velci dravi ptaci. Mesto se nejspis prave proto muze pochlubit jednou z nejvyssich populacnich hustot letuch na svete. Letuchy, vzdaleni pribuzni primatu, jsou jedna z nejpodivnejsich zvirat, ktera jsem mel moznost poznat. Jsou to nocni vegetariani a nejlepsi parasutiste mezi savci. Pomoci letaci blany roztazene mezi krkem, ocasem a koncetinami az po spicky prstu dovedou klouzavým letem prekonat vzdalenost nekolika desitek metru z jednoho stromu na druhý. Maji perfektní kryci zbarveni, jejich srst pripomina kuru stromu, a kdyz behem dne odpocivaji volne zavesene a pritiskle ke kmeni stromu, malokdo je objevi. Ale jak mi ukazal singapursky zoolog Norman Lim, je to hlavne o cviku. Behem jedineho dne v pralesni rezervaci uprostred Singapuru me naucil letuchy hledat. Staci se divat po vybouleninach na kmenech stromu a oko uz se pak samo rychle nauci rozlisovat, ktera boule je opravdu boule a ktera je ve skutecnosti odpocivajici letucha. Jak se brzy ukazalo, letuchy pres den, prekvapive, nespi. Oci maji skoro vzdy otevrene a ocividne vnimaji, co se kolem nich deje. Pokud se u nich zdrzite delsi dobu, zacnou vas uprene pozorovat. Ale vetsinou proste jen zustanou nehybne pritiskle ke kmeni, natolik se nejspis spolehaji na sve ochranne zbarveni. Pod letaci blanou vetsich a sedivejsich zvirat - coz jsou samice - se obcas neco zavrti. Vetsina samic totiz s sebou po celou dobu nosi mlade, schovane pres den v letaci blane jako ve vaku.
S prichodem noci by clovek nejspis cekal, ze letuchy oziji. Ale uz z Bornea jsem vedel, ze i po vetsinu noci tahle zvirata delaji totez co ve dne - nic. Sedi pritiskla ke kmeni stromu nebo zavesena nekde na silne vetvi, s ocima otevrenyma, ale v klidu a bez hnuti. Jen obcas muzete videt, jak si letucha dlouze cisti srst i letaci membranu pomoci hrebinkovitych zubu, jak pozira listi anebo jak olizuje vodu vytekajici z hnijiciho dreva - pomerne casto pozorovane chovani, ktere se nam zatim nepodarilo vysvetlit. V jednu chvili jsem sledoval malou rezave zbarvenou letuchu - tedy samce - jak v klidu splha nahoru po kmeni stromu; najednou ho ale neco vyplasilo, nekolika rychlymi poskoky zacouval zpatky po kmeni dolu, ztrnul na miste, zdvihnul ocas a vypadlo z nej nekolik bobku, clovek by mel tendenci rict, ze se strachy po**al. Po chvili se kousek nad nim objevil zdroj vseho zmatku - dalsi plachtar zdejsiho pralesa, maly hlodavec poletucha Hylopetes. Pomerem velikosti letucha a poletucha odpovidaji zhruba Tomovi a Jerrymu, a taky se tak v tu chvili chovaly. Drobna poletucha z niceho nic skocila letusimu sameckovi primo nad hlavu, odrazila se od nej a odplachtila do koruny. Letusi samecek zase jen vyplasene zacouval a strnul na miste, nez se po chvili prece jen odvazil vylezt zpatky vys do koruny toho stromu a taky zmizet v listi. Letuchy opravdu nejsou zvirata, ktera by oplyvala duchapritomnosti...
Letuchy se nikdy nedarilo chovat v zoologickych zahradach, nicmene singapurska zoo i presto patri k mistum, kde se s letuchami muzete setkat pomerne snadno. Ne v klecich, ale na stromech mezi vybehy ostatnich zvirat. Zoo je asi jedine misto v Singapuru, kde se letuchy musi vyrovnat s pritomnosti predatoru - tygri, levharti a kocky rybarske kazdych par mesicu ve svem vybehu nejakou letuchu slovi - ale parkova uprava zoo s ruznymi druhy vysazovanych drevin jim zda se nabizi jeste vic potravy nez prirozeny prales, a tak se jim tu dari. A protoze letuchy opravdu nejsou prilis chytra zvirata, kazdych par mesicu do zoo stavebni delnici privezou zranenou letuchu, ktera nekde nabourala do leseni nebo zapadla do rozestaveneho mrakodrapu. Vetsina z nich brzy uhyne, ale behem me navstevy v zoo se podarilo temer nemozne - odchovat az do dorosteneckeho veku male mlade, jehoz matka pri jedne takove havarii zahynula. Ted jsme mu nasadili vysilacku a vypustili ho v zoo. Sledovali jsme jeho prvni noc na svobode. Mladeho samecka vypustili jeste behem dne, do vecera ale zmizel v korunach a v noci uz po nem nebylo vidu ani slechu, jen vysilacka vydavala nekde nahore v korunach signal. Jeho osetrovatelka uz se zacala smirovat s tim, ze nekde nahore uz hnije jeho mrtvolka, ale pak se preci jen objevily zablesky oci, samecek zacal splhat po vetvich nahore v korunach a kratce nato se pokusil o klouzavy let - prvni v jeho zivote. A docela se mu podaril, doplachtil na jiny strom o par metru dal, aniz by ztratil vic nez polovinu vysky. To jeho druhy let byl spis uz jen takovy volny pad. Ale i tak jsme uznali, ze si pro zacatek v „divocine“ vede dobre. Nezbyva nez doufat, ze ho jeho pristi klouzavy let nezanese primo do tygriho vybehu!