Pan Kadir

Pan Kadir

Balikpapanský záliv má své legendy a jedna z nich stále ještě žije.

Když jsem v roce 2007 se svým tehdejším lodníkem Bedulem objížděl záliv a hledal nejlepší místo, kde začít s výzkumem kahau nosatých, dorazili jsme i k odlehlé říčce Baruangin. Vystoupil jsem na břeh a procházel malou plantáž stromů sunkgai, které se na Kalimantanu tradičně pěstují pro dřevo. Netrvalo dlouho a z lesa se ozvalo hlasité nadávání. Vynořil se seschlý stařík z rozčileným výrazem ve tváři a s mačetou v ruce. Tak jsem se seznámil s poustevníkem panem Kadirem.

Pan Kadir nemá cizince v oblibě. Vidí v nich proradné investory, kteří sem přicházejí s jediným úmyslem, a to zničit jeho malé útočiště. Během let se tak o Kadirovi začalo mluvit jako o strážci řeky Baruangin.

V padesátých letech, kdy se sem Kadir přistěhoval, tu stávala celá malá osada, ale dnes z ní zbyl už jen on jediný. Stará se tu o svojí malou plantáž, o pár ovocných stromů a o několik rybníčků s karasy. Kolem svého útulného domku měl pečlivě upravenou okrasnou zahrádku. Nikdy ale nebyl ženatý a není nikdo, kdo by o jeho domácnost a zahradu pečoval. Doma se mu prý na podlaze válí hračky, ale nejsou tu žádné děti, které by si s nimi hrály.

Líbilo se mi tu. Když se Kadir přesvědčil, že nejsem investor, pozval nás na čaj do své chatrče. Nadhodil jsem, zda se tu neusadit a na výpravy za kahau nevyrážet odsud. Kadir se nezdál být proti a nabídl nám nocleh. Bedul se ale nějak vymluvil, a tak jsme tu noc jako obvykle spali na moři na naší loďce. Až po večeři, v poklidné atmosféře hvězdné noci, kdy už po několika dnech strávených ve dvou na lodi nebylo o čem jiném povídat, se Bedul svěřil, že by si u Kadira přespat netroufnul. Prý se u něj nikdy neví, komu by ve spánku vrazil kudlu do zad.

Pak Bedul pokračoval vyprávěním o temných tajemstvích pana Kadira a o černé magii, kterou ovládá. Kadir tu totiž nežije sám, má manželku, která se mu o dům stará. Je ale neviditelná. A má s ní i dvě děti, taky neviditelné. I v jeho údajných 109 letech je Kadir v plné síle a pokud někdy potřebuje zajet do vesnice na protějším břehu zálivu, dopádluje tam na své malé loďce, což by normální smrtelník v takovém věku nikdy nemohl zvládnout.

Z plánu na bydlení v Kadirově začarované chýši tedy sešlo. Nicméně nás stále spojuje silný zájem, a to je nevraživost vůči korporacím, které se snaží vykácet lesy v okolí říčky Baruangin a vystavět tu průmyslovou zónu. Spřátelili jsme se a čas od času Kadira navštěvuji. Ovládám klíč k jeho dobré náladě a k zažehnání jeho nebezpečných myšlenek. Je k tomu potřeba jeho oblíbené belinjau, smažené lupínky z rozdrcených semínek lijánovce (Gnetum gnemon, což je mimochodem jedna z živoucích fosílií v říši rostlin).

Asi před dvěma lety se v Gersiku se začalo šeptat o tom, že jsme s Kadirem příbuzní – moje žena je totiž mladší sestrou Kadirovy choti. A je taky neviditelná. Nevím, jak ta fáma začala, ale brzy jsem zjistil, že je díky můj dům (stranou vesnice a nikým nehlídaný) v mnohem větším bezpečí, pokud ho teď obývá má nová neviditelná manželka. Nemusím se už tolik bát zlodějů a tak ten příběh nechávám žít svým životem. A on si svým životem opravdu žije, za poslední rok byla moje žena už i viděná, a to dokonce dvakrát. Šedá postava, která v noci nehybně postává na verandě mého domku a svýma ohnivě červenýma očima tiše sleduje hosty.

Ale zpátky k panu Kadirovi. Je mu sice stále stejných 109 let, aspoň tak to o sobě říká, ale za posledních několik roků znatelně zestárnul. Na druhý břeh zálivu už nedopádluje. Nicméně řeku Baruangin opustit odmítá, ačkoli ho k tomu jeho prasynovci a praneteře tlačí tím, že mu odmítají pomoct s jakoukoli opravou jeho chatrče, která už dnes není tak útulná, jak bývala. Začíná být cítit zatuchlinou, tleje a rozpadá se.

Ryby už Kadir nechová a sunkai, které mezitím na jeho plantáži dospěly ve vzrostlé stromy, Kadir nekácí. Živí se teď jako šaman, kterého čas od času přivážejí do vesnic podél pobřeží zálivu, aby posloužil svou magií.

Kadir ke komunikaci s jiným světem používá vajíčko. Přiloží si ho k uchu a mluví do něj jako do telefonu. Třeba když volá učiteli ve velké kapradině na vzrostlém fíkovníku kousek od svého přístavu, aby omluvil jednu ze svých dcer, která ten den nemůže přijít do školy. Stejným způsobem Kadir rozmlouvá i s Ayusem, obrovským drakem, který obývá podzemní kanál spojující Balikpapanský záliv z řekou Mahakam víc než 100 km odsud (spojení dvou povodí, které mimochodem v daleké geologické minulosti v jisté podobě asi opravdu existovalo!).

Ayus má ocas v Mahakamu, někde mezi městy Samarindou a Tenggarongem. Jeho hlava je ovšem v Balikpapanském zálivu, hned naproti ostrovu Balang. Některé dny se těch místech tvoří tak silné víry, že tudy malá loď nemůže projet projet a nechybí ani historky o rybářích stažených ke dnu na věky. (Detaily o specifické poloze ostrova Balang, stojícího v cestě přílivové vlně a bránícího tak hladkému průběhu mořského dmutí, se do příběhu o drakovi nehodí). Tak jako ochranářům, ani Ayusovi se nelíbí, že právě nad jeho hlavou přes ostrov Balang má vést nová provinční dálnice, a kolem že má do budoucna vyrůst průmyslový komplex.

Když hned naproti ostrovu Balang začala singapurské společnost Kencana Agri Ltd. ilegálně budovat obrovskou rafinerii na zpracování palmového oleje, protestovala nejen ochranářská komunita, ale i Ayus. Jednoho dne ke Kadirovi dorazil čínský manažer téhle korporace a pověděl mu o tom, jak se v noci na staveništi samy od sebe pohybují těžké stroje. Kadir vzal vajíčko a zeptal se Ayuse, co by si přál na usmířenou. Ayus požádal o hlavu ředitele korporace v Singapuru, ale manažer mu tohle přání splnit nedokázal. Místo toho přesvědčil Kadira, aby Ayusovi domluvil, a ten se nakonec spokojil jen se zvířecí obětí. Boj s palmařským byznysem tak zatím prohrávají jak ochranáři, tak i tajemné síly.

Nicméně ve věci mostu přes ostrov Balang zůstává Ayus nekompromisní. Když se začalo se stavbou základů, rozmáchl se Ayus svým ocasem natolik, ze z toho v Tenggaronu jiný most spadnul, a vyžádal si tak několik desítek lidských obětí. (Alternativní vysvětleni naznačuje, že na most v Tenggarongu tak dlouho narážely obrovské vlečné čluny plné hnědého uhlí, až se most nakonec zřítil). Ayusův zásah tenkrát pomohl, protože po skandálu s mostem v Tenggarongu se na stavbu mostu přes ostrov Balang opravdu na čas pozapomnělo. Pak se ale provinční vláda ke svým plánům vrátila, protože tahle stavba (jakkoli je nesmyslná z ekonomického hlediska a jakkoli velkou ekologickou katastrofu způsobí) umožní guvernérovi a předsedovi zastupitelstva mnohamiliardové spekulace s pozemky a s projektovými penězi.

A tak má pan Kadir v poslední době postaráno o hosty i o velké zásoby lupínků belinjau. Investoři nešetří drobnými pozornostmi a doufají, ze je pan Kadir od Ayusovy zloby ochrání. Snad se jim to nepodaří.

S Bedulem na návštěvě u pana Kadira S Bedulem na návštěvě u pana Kadira
Pan Kadir v roce 2015 Pan Kadir v roce 2015

zimní sezóna: listopad - únor

od 9.00 do 16.00 h Dolní pokladna:

od 9.00 do 16.00 h Horní pokladna:

od 9.00 do 16.00 h Pavilony:

do 17.00 h Areál zoo:

více

zimní sezóna: listopad - únor

100,- Kč Dospělí:

50,- Kč Děti, studenti, důchodci:

270,- Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

KOUPIT VSTUPENKY ONLINE

Pomáháme přírodě