Standa - Mravenci a vážky

sobota 9. srpna 2008

Jednim z mych cilu v rezervaci destneho lesa Sungai Wainu je ozivit vyzkumny program v kempu Djamaludin, ktery zatim probiha spis jen vlazne. V tehle snaze sem zvu i další prirodovedce a letos sem tak na kratkou orientacni navstevu zavitalo i nekolik ceskych entomologu. Prvni z nich byl Milan Janda, ktery uz nekolik let zkouma mravence na Nove Guineji, ted ale hleda srovnavaci lokality i na dalsich ostrovech a to idealne tam, kde by se mohla realizovat i jeho pritelkyne primatolozka Martina (protoze na Nove Guineji primati nejsou). Milan s Martinou v Djamaludinu pobyli dva tydny, po ktere se Martina primatologicky docela vyzila (Milan rikal, ze v zadnem jinem tropickem pralese zatim nevidel tolik savcu jako v Sungai Wainu), s mravenci to ale bylo horsi. Milan zahy zjistil, ze mravencu a rady jineho hmyzu je ve zdejsim pralese podezrele malo, jak na pocty jedincu, tak i na pocet druhu. V obou ohledech asi polovina oproti jinym tropickym pralesum Bornea.

Uvazovali jsme o mozne pricine. Pesimisticka hypoteza by mohla nepritomnost hmyzu vysvetlit vyhynutim nekterych druhu behem rok trvajiciho sucha a naslednych pozaru pred deseti lety. Polovina rezervace tehdy vyhorela a to, co zbylo, se stalo pouhym ostrovem primarni dzungle izolovane od okoli vyhorelym a degradovanym lesem a stale postupujici civilizaci. Prave v te době doslo napriklad i ke zdecimovani populace suchozemskych pijavic. Nektere pijavice nejspis vyhynuly uplne a ty zbyle jsou doted pomerne malo pocetne – z hlediska navstevnika zdejsiho pralesa je to sice velmi prijemny dusledek prirodni katastrofy, z ochranarskeho hlediska je to ale smutne. A ted mame obavu, ze krome pijavic mohly byt podobne zdecimovane i populace cele rady dalsich skupin drobnych zivocichu. Milan ale pozdeji konfrontoval literaturu a dosel k zaveru, ze tomu tak snad neni a ze nizke pocetnosti hmyzu v Sungai Wainu muzou byt spis prirozenym dusledkem slozeni zdejsiho dipterokarpoveho pralesa, ktery zkratka hmyzu neposkytuje tolik potravnich zdroju.

Ale i kdyz mravencu v Sungai Wainu nebylo tolik, kolik Milan doufal, uplne marne to tu taky neni. Moji asistenti Fitri a Ulir dostali zakladni trenink v pocitani mravencu na navnadach z tunaka nalicenych podel vyzkumneho trnasektu v lese. To je sice v principu docela jednoduche, ale spocitat dve stovky mravencu, ktere se muzou kolem jedne takove navnady po hodine hemzit, muze byt docela narocna uloha (zvlaste u narodu, kteri pocitaji s cisly jedna, dve, tri, mnoho – coz nastesti Indonezani nejsou). Nutno rict, ze se toho ukolu kluci zhostili velmi uspesne. Milan vymyslel male projekty, se kterymi by sem mohl casem poslat nejakeho studenta. Muj podnet v tomhle smeru se tykal podivnych mytin v lese, o jejichz puvodu tu uz nekolik let marne spekulujeme. Jsou to otevrene svetliny v podprostu v mistech, kde ale nepadl zadny velky strom. Krome par semenacku stromu rodu Dipterocarpus tu nerostou skoro zadne mensi rostliny, i kdyz vysoke stromy nad svetlinou  se zdaji byt uplne v poradku. Gaby zkousela nektere z tech svetlin osazet semenacky, ktere vypestovala ze semen nalezenych v medvedim trusu (tak semena urcovala v dobe, kdy zkoumala potravni ekologii malajskych medvedu), semenacky ale nikdy neprezily. Uvazovali jsme o houbove infekci nebo o otrave pudy v dobe, kdy tu jeste geologove s dynamitem hledali loziska uhli, ale uspokojive vysvetleni jsme nenasli. Nase posledni hypoteza souvisi prave s mravenci, protoze na semenaccich dipterokarpu na nekolika svetlinach jsem nedavno nasel male nadorky obyvane drobouckymi mravenci – mohli by to byt prave oni, kdo vsechny ostatni rostliny zabiji, mozna proto, aby vycistili prostor sve hostitelske rostline.

Dalsimi entomology v kempu Djamaludin jsou ted odonatologove (vazkari) Ales Dolny a Dan Barta. O Danovi jsem se coby kulturni zaostalec puvodne dozvedel pred par lety, ne jako o nejake superstar, nybrz jako o fotografovi vazek, a jeho zpevackou profesi jsem bral spis jako kuriozitu. Ovsem i v kempu byl Dan v prvni rade velmi zapalenym entomologem, ktery si krom toho akorat obcas pozpevoval (a vylozene trpel stejnym zvykem Fitriho, ktery si taky porad zpiva, ovsem ne uz tak profesionalne). Ales s Danem prijeli s metodou neinvazivni inventarizace vazek, ktere se po nachytani namisto napichnuti na spendlik oskenuji (v prirozenych barvach a v jemnych detailech) a zase vypusti. I kdyz nutno priznat, ze zdejsi vazky jsou dost krehke a ne vsechny takovou dokumentaci rozletaji, je to porad vitany pokrok oproti neprilis edukativnimu pristupu japonskych entomologu, kteri jsou mezi mistnimi vesnicani znami tim, jak vzdy Sungai Wain opousteji s taskami nabitymi  spoustou zamordovanych brouku a motylu, ktere pak odvazi neznamo proc a neznamo kam. Moji asistenti se iniciativne zapojili i do Alesova a Danova vazkarskeho vyzkumu, a tak se jednoho dne pri prosekavani transektu dali do chytani kolem poletujicich vazek, ktere pak vsechny nastrkali do pytliku od cinske polivky. V nem se vetsina z nich stacila naprosto zmasakrovat, nez s nimi kluci dorazili do kempu. Dan to prohlasil za jatka a s pinzetou pak stravil dlouhe minuty procitenym rozpletanim prezivsich kousku. Ale nad loveckym nadanim jsme Fitrimu a Ulirovi museli vyjadrit obdiv, dva z plejady donesenych druhu bysme jinak nemeli.

I kdyz je sungaiwainska fauna vazek mozna taky trochu ochuzena, jsou Ales s Danem mnohem spokojenejsi nez byl Milan s mravenci. Jejich narustajici seznam zatim presahuje padesatku druhu a snad zahrnuje i jeden novy druh, ktery by se mohl lobysticky pojmenovat po Sungai Wainu a ve forme velkeho posteru povesit do starostovy kancelare a na podobna strategicka mista, tak jako ted vyuzivame nedavno popsany sungaiwainsky zazvor Etlingera balikpapanensis.