Standa - Návrat do politiky?

úterý 15. ledna 2008

Hledani druheho asistenta, ktery by vystridal utyraneho Aliho, je vetsi problem nez jsem si donedavna myslel. Mel jsem za to, ze mistni rybarske vesnice budou plne chlapu z oceli, kteri jsou na lodi jako doma, ale nejspis jsem prisel o dvacet let pozde – dnesni indonesti mladici jsou jako vystrizeni z televizni reklamy a naplni jejich zivota je pysnit se novou motorkou, nakupovat ve velkem obchodaku, bavit se o nicem a sledovat telenovely. Slibnou cestou se mi zdalo byt kontaktovat Gepak, sdruzeni mladych puvodnich obyvatel Kalimantanu. Kluby Gepaku jsou roztrousene po kraji a tady v Balikpapanskem zalivu funguji predevsim jako najemna ostraha na svatbach (kvuli opilcum), v podnicich a v ulicich (kvuli zlodejum). Hned pri prvni navsteve drevene kancelare Gepaku ve vesnici Maridan se mi na zkousku prihlasili ctyri kluci, ale vzapeti bylo jasne, ze i oni jsou jako vystrizeni z reklamy na vonavku. Jeden z nich vydrzel pracovat rekordni pul hodinu, po kterou nas v marne snaze rozbehnout motor lodi nejdriv malem prevratil, nacez si shrnul kuzi na dlani, coz ho nastesti z dalsi snahy vyradilo. Jiny kluk to v mangrovech zvladnul cele dva dny, ale druhy den uz byl natolik nateseny na navrat, ze prestal davat pozor, nejdriv malem naboural do brehu a hned nato si polozil tricko na motor a ucpal s nim vyfuk. Sest hodin jsme pak padlovali zpatky do vesnice, coz s velkou lodi neni zadna sranda. Pripadal jsem si, ze uz toho o mori vim vic nez on, treba to, ze padlovat proti odlivu je tezke, ale aspon by se to nemelo delat při brehu, kde je to sice snazsi, ale jen do toho momentu nez voda opadne natolik, ze pak musime lod bahnem tahnout zpatky. Ucpany vyfuk pak spravovalo několik jemu podobnych vesnicanu dva dny a vysledkem byl motor, ze ktereho vsemi skulinami vytekal olej, coz podle nich bylo v pohode, ale o lod jsem kvuli tomu malem prisel (jsem nemotorista a tak neni tezke presvedcit me o tom, ze je rozbity motor vicemene spraveny...).
Takze ani sekuritaci z Gepaku se jako asistenti neosvedcili, ale misto toho se behem tech nekolika dnu zacali zajimat o ostrahu v mangrovech. Toho jsem musel vyuzit, protoze uz prilis dlouho trpim stresem ze scitani kahau za zvuku motorovych pil. Mangrovy, ve kterych se ted prave pohybuju, jsou ty nejvyssi (az 30 m) a nejfajnovejsi v celem zalivu, ale ztraci se mi primo pred ocima kvuli kaceni na vyrobu dreveneho uhli a na zakladani rybniku. To oboji je ilegalni práce obyvatel sousednich vesnic (drevene uhli) a cizincu ze Sulawesi (rybniky), coz se mistnim vesnicanum nastesti prilis nelibi. A tak jsme se obratili na nacelnika vesnice a spolu se sekuritaky s Gepaku jsme na zkousku podnikli prvni hlidku. Uhlire jsme chytli hned na zacatku s lodi plnou tlustych spalku z tech nejvetsich mangrovu. Nacelnik vesnice i nacelnik Gepaku s nimi meli dlouho rozpravu o tom, ze se mistni komunita rozhodla mangrovy hlidat jako chranenou oblast a ze jim davame na vyber, zda tu skonci sami nebo zda se priste nechaji zatknout. Ja jsem nadelal spoustu fotek, abych je jednak zdokumentoval a jednak jakseparti vystrasil. Pak jsme zastavili u dvou novych rybniku – nejvetsich, jake jsem kdy videl. Rybniky se tu stavi ohrazenim mangrovu umelou hrazi. Tim se v nich zastavi cirkulace vody, coz promenilo 90 hektaru tech nejvyssich a nejfajnovejsich mangrovu v tisice
mrtvych kmenu, neco jako smrkovy les po kyselych destich. Fotky, ktere jsem tam nadelal, pusobi i na necitlive Indonezany desive. Nacelnik vesnice se ukazal byt vybornym recnikem a s majiteli a zamestnanci obou rybniku mel dlouhou promluvu o tom, ze co se stalo, stalo se, ale ze pokud budou ve stavbe pokracovat (a je jasne, ze to maji v planu), nahlasime je nekomu, komu jeste nezaplatili za primhoureni oci. Jen doufam, ze ted nezaplati i jemu...
Pote, co jsme dali zaklad hlidkam v mangrovech, je potreba sehnat penize na jejich platy, lod a palivo. Prozatim ta hra na vojaky Gepaky docela bavi a jsou ochotni v ni pokracovat zcasti dobrovolne a zcasti za male penize, ktere do nich jsem schopen investovat. Jenze moje snaha prelevat fondy z jedne prihradky do druhe ve snaze udrzet toho co nejvic v chodu asi
dlouho nevydrzi, za prvnich deset tydnu jsem uz utratil svuj celorocni plat a v tehle chvili funguju ze dvou malych grantu, ktere jsem dostal az po prijezdu do Indonezie (od ceskeho Expedicniho fondu a od americke Primate Conservation Inc.). Takze mi nezbylo nez zacit lezt do zadku bohatym mistnim institucim. A prvni, ktera se doslova nabizi, je The Nature Conservancy (TNC), velka mezinarodni organizace, ktera prave do Balikpapanu presunula svoji kancelar. Pri te prilezitosti tu usporadala velkou konferenci pro sve cleny z celeho sveta. Nabidl jsem se jim jako pruvodce pri celodennim vyletu lodi do zalivu a na konferenci jsem pak zustal az do konce. Zkusil jsem vytipovat ty cleny, ktere problemy v zalivu trochu oslovily, a ty se ted do mangrovu snazim dostat individualne a hustit jim do hlavy, jak by nam
drobny prispevek od TNC pomohl.
Taky ve meste (v Balikpapanu) lobby pokrocilo a svuj podil na tom ma i Marjuni, tchan meho byvaleho asistenta Nona, u ktereho ted bydlim. Marjuniho dum je spolecenke centrum nekolika sousedicich drevenych ulicek na kulech nad rekou, kde jsou porad dvere otevrene a kde se zastavuje kdekdo, aby tu pri caji diskutoval o kdecem. Marjuni se pod vlivem me a Nona zacal zajimat o zivotni prostredi a celkem spontanne zacal oslovat dalsi domorodce (tedy ty mentalne vyspelejsi, ctyricatniky jako je on). Vazne me prekvapilo, jak se mistni rybari orientujou v problemech zivotniho prostredi a v souvislostech mezi poklesem jejich ulovku a mizenim mangrovu nebo mezi zaplavami a sedimentaci v zalivu – na spoustu
podnetu od nich bych sam neprisel. Tak mozna vznika zaklad mistniho sdruzeni rybaru pro ochranu pobrezi, jehoz hlas nam muze hodne pomoct v jednani s mistnimi urady. Kontaktoval jsem taky provincni noviny a každý mesic by v nich mely vychazet nejake novnky z mangrovu v zalivu nebo z pralesa v Sungai Wainu, aby se tak balikpapanske lesy trochu dostaly do povedomi zmestelych balikpapancu. Dneska je na svete první zprava (o scitani kahau v zalivu) a hned mi prisel prvni sms ohlas, takze to zda se funguje.
Pro muj navrat do politickeho zivota Balikpapanu je mi k nezaplaceni pomoc mistni ochranarske sede eminence, Gaby Fredriksson, ktera se po ctrnacti letech v techle korupci nasycenych vodach orientuje daleko lip nez ja. Gaby uz ma novy projekt na Sumatre,
ale do Balikpapanu se cas od casu vraci, aby tam vsem vynadala, jaky jsou to bridilove. I kdyz nektere konflikty se ji uz zacinaji vyostrovat, Gaby si dal udrzuje vliv, ktery ziskala pote, co celou oblast zachranila pred kalamitnim pozarem (kdyz zorganizovala a zaplatila sestitydenni megaakci, pri ktere se podarilo zastavit ohen v rezervaci Sungai Wain).
Spolecne jsme ted sepsali nekolik protestnich dopisu ohledne nekontrolovaneho ubytku mangrovu v zalivu a nekolika dalsich zalezitosti, jako je planovane zalozeni botanicke zahrady primo v rezervaci Sungai Wain nebo zahadne mizeni penez z poplatku na udrzbu
chatrajicich kempu, ktere sprave rezervace musi platit kazdy vyzkumnik. Jsou to dokumenty plne obrazku, které by si dokonce i indonesky urednik mohl aspon prohlidnout. A zatimco ja uz se zase na cas chystam na navrat do mangrovu, Gaby ted s temi dokumenty obchazi mistni uredniky.

přechodné období: březen, říjen

od 9.00 do 17.00 h Dolní pokladna:

od 9.00 do 17.00 h Horní pokladna:

od 9.00 do 17.00 h Pavilony:

do 18.00 h Areál zoo:

více

letní sezóna: duben - září

120,- Kč Dospělí:

60,- Kč Děti, studenti, důchodci:

310,- Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

přechodné období: březen, říjen

110,- Kč Dospělí:

55,- Kč Děti, studenti, důchodci:

290,- Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

KOUPIT VSTUPENKY ONLINE

Pomáháme přírodě