Kuandu a mirikina

Pod těmito zvláštními jmény se skrývají noví obyvatelé naší zoo, první z nich je zástupce řádu hlodavců, kdežto druhý patří mezi primáty.

Spojují je však hned dvě věci, za prvé jihoamerický kontinent, kde se oba druhy vyskytují, za druhé plzeňská zoo, kde se obě zvířata narodila. Do naší zoo dorazila tato dvojice 24. července a vzhledem k tomu, že v Plzni obývali jihoamerický tropický pavilon a byli tudíž na sebe zvyklí, umístili jsme je také do společné expozice v horním patře pavilonu exotária. Oba druhy se vyznačují noční aktivitou, proto jsme nebyli překvapeni, že první dny nebyli příliš vidět a využívali k úkrytu a ke spánku dřevěnou boudičku. Po několika dnech nás však čekalo nepříjemné překvapení, když mirikina z expozice zmizela, pravděpodobně se protáhla úzkou škvírou ve venkovním výběhu. Najít v areálu naší zoo stromový druh, navíc s noční aktivitou, se zdálo téměř nemožné, ale naštěstí ji po deseti dnech zahlédl noční hlídač u pavilonu pro žirafy. Nastražený sklopec splnil svoji úlohu a naše tulačka je nyní zpátky ve své expozici. Obě zvířata mohou (při troše štěstí) spatřit návštěvníci naší zoo, většinou ráno, když dostávají snídani nebo naopak v odpoledních hodinách, kdy začínají aktivovat.

Kuandu se v plzeňské zoo narodil jako jejich historicky první mládě. Stalo se to 3. listopadu loňského roku, sameček dostal jméno Horácio. Mirikina jménem Miriam přišla na svět 23. dubna 2012. Je to jediný vyšší primát s noční aktivitou, což naznačuje i její domorodý název „douroucouli“, v překladu znamenající „noční opice“. Mirikiny mají výrazně velké oči, v noci se tedy orientují nejen sluchem, čichem nebo hmatem, ale i zrakem. Chovatelé jim podstrojují, Miriam si nejvíce pochutnává na červících, oříškách, má ráda banán, hroznové víno a další měkké ovoce. Horácio se dá z boudičky vylákat na piškoty či ořechy, dostává nejrůznější zeleninu, okus a v menším množství i ovoce. Jeho vzhled určitě upoutá návštěvníky zoo díky legračnímu holému čumáčku, který vypadá jako baňka, a černobílým bodlinám připomínajícím dikobrazy. Patří do čeledi urzonovitých, kteří jsou adaptováni k životu na stromech, kde se pohybují s jistotou díky chápavému ocasu, neosrstěným chodidlům a ostrým protáhlým drápům.

zveřejněno: středa 13. srpna 2014 | Věra Vrabcová