Standa - Habituace kahau
středa 13. února 2008
Na poslednim miste, ktere jsme minule vybrali k zalozeni kempu, uz zustavame. Je to maly pahorek, vlastne ostrov, obklopeny mangrovy a zaplavovany prilivem ze vsech stran. Jediny pristup je po rece s lodi. Urednik (podpodstarosta) z vesnice Pemaluan si tu chtel zalozit zahradu, ze ktere ale zustalo jen nekolik semenacku ovocnych stromku a mala chatka prozrana od termitu. Majitele jsem dohledal a domluvil se s nim, ze pokud chatku renovujeme, necha nas v ni bydlet zadarmo. Ukazuje se, ze majitel udelal docela dobry obchod, protoze mu v podstate stavime novy dum.
Pri postupnych opravach jsme strhali skoro vsechno drevo i plech, krome tech nejzakladnejsich zakladu, vymenili jsme podlahu, zvysili strechu, vymenili plech za dosky, pristaveli malou terasu s vyhledem na reku, udelali novou kuchyn, v planu jsou nove schody, zachod, pracovni kout a odpocivadlo. Kdyz to trochu prezenu, tak jsme majiteli prestaveli vetsi psi boudu na mensi vilku. Mluvim sice v mnoznem cisle, nicmene vetsinu prace zastal Bedul, ktery se i v tomhle smeru ukazal byt neocenitelny. Malou chybu jsme ale mozna udelali pri nakupu dreva. Drevo jsme poridili dost kvalitni, takze ted mam obavu z toho, ze nam nas domek nekdo rozebere a odveze – v Indonezii si musite dum hlidat, aby vam ho neukradli! Jsme sice v mangrovech po vetsinu casu, ale podstatnou cast te doby travime v terenu na lodi. Takze jsem krome asistentu (Aliho a Bedula) pro jistotu zamestnal jeste kuchare a hlidace kempu. To se podarilo hned napodruhe, Aliho svagr Dale to sice po tydnu vzdal (nikde zadny obchodak, zadny televizni serial, zadne reklamy, to je k nevydrzeni...), ale Beduluv bratranec Iwan to zvlada uz treti tyden. Az dodatecne jsem pochopil, ze tu praci Iwan dostal od Bedula rozkazem a netroufne si odporovat.
I pokud jde o kahau, ukazala se byt poloha noveho kempu sikovna. V okoli zije hned nekolik tlup, ktere obcas projdou primo kolem nas. Na rozdil od vetsiny Balikpapanskeho zalivu jsou mangrovy v tomhle miste tak rozlehle, ze zdejsi kahau zrejme vetsinu casu travi hluboko v nich, daleko od pevneho brehu, a to je prave to, co me zajima. Kahau byli zatim studovani prevazne v bohatych poricnich lesich na pevnine, ale jakym zpusobem prezivaji v mimoradne chudem prostredi cistych mangrovu, kde nemaji k dispozici o moc vic nez jedovate listi nekolika malo druhu stromu, to zatim neni prilis jasne. Ocividne je, ze to zvladaji dost ztuha a tim padem jich v tech nejfajnovejsich mangrovch o poznani mene nez v rekach, kde mangrovy tvori jen uzky pas vegetace a opice muzou hledat potravu i v jinych typech lesa. Hledat kahau v rozlehlych mangrovech, kde ted pobyvame, je tim padem o poznani obtiznejsi nez jak tomu bylo na vetsine ostatnich rek, ktere jsme zatim projizdeli. Na nekterych rekach jsme za den dohledali hned nekolik tlup, tady se nam nektere dny nepovede najit ani jednu. Opice tu nemaji pravidelna spaci mista a jen malokdy vytvari spaci asociace nekolika tlup (tak jako na jinych rekach) a o to vic prace nam da je najit.
Prisli jsme ale na to, ze krome vecera a rana, kdy jsou na spacich stromech, se na brehu reky daji pravidelne videt taky v dobe postupujiciho odlivu. Zatim nevim proc, ale z nejakeho duvodu za odlivu slezaji na chudovite koreny mangrovniku nad ricnim brehem. Ocividne tam neco poziraji, mozna morske plze, mozna proste jen listi ze spodnich vetvi stromu v dobe, kdy tam na ne nedosahne krokodyl. Kazdopadne nam to umoznuje dohledavat je trikrat denne – vecer, rano a za odlivu.
Jiny problem je v tom, ze hluboko v mangrovech jsou kahau o poznani plassi nez na rekach bliz k mestu. Vetsinou pred nami prchaji jakmile je uvidime a je tezke je uz jenom spocitat. Takze prvni velky ukol, ktery ted pred sebou mame, je habituovat je (navyknout je na nasi pritomnost). Princip je jednoduchy – jakmile je dohledame, vypneme motor, spustime kotvu a zustavame v jejich dohledu. Vetsinou je to jen par minut nez zmizi. Hodinu pak jeste na miste zustavame, coz sice vetsinou k nicemu nevede, ale nekdy se ukaze, ze tu opice porad jsou, jen se pred nami nekolik desitek minut skryvaly. Zatim vetsinou zustavame jen v lodi, protoze jakmile vystoupime, kahau okamzite zmizi. A tak namisto ocekavaneho fyzicky narocneho prolezani mangrovu prozatim trpim spis nedostatkem pohybu pri sezeni na lodi a i Aliho a Bedulovy atleticke postavy se uz zacinaji malinko zaoblovat. To si nastesti vynahradim v nekolika pristich tydnech, ktere stravim v blizke rezervaci destneho pralesa Sungai Wain (odkud jsem posilal indoneske zpravy pred dvema lety), zatimco v mangrovech me na cas zastoupi dobrovolnik Honza Kost, ktery pred tydnem dorazil.
Ted zbyva doufat, ze nas kahau zacnou pri pravidelnych setkanich postupne ignorovat jako nepodstatnou cast sveho okoli. Je otazka, jestli to potrva nekolik tydnu nebo nekolik mesicu, postup je zatim nanejvys pomaly. Nicmene jedno pozorvani asi pred tydnem bylo neobvykle. Skupinu kahau jsme s Alim dohledali odpoledne na jejich spacim strome. Zakotvili jsme jen asi 20 metru od nich a oni nic. Jedno mlade na nas parkrat pisklo, velky samec se na nas parkrat zadival, ale to bylo zhruba tak vsechno. Opice pokracovaly ve vecernim zrani listi a ve vylezani vys do koruny mangrovniku, kde se postupne ulozily ke spanku. Mam dojem, ze jak uz byly na vybranem spacim strome, nestalo jim za to slezt a hledat si jine misto a tak nas proste ignorovaly. Bylo to jen docasny uspech – pristi rano pred nami tataz tlupa prchla, jakmile jsme se objevili a i dalsi pozorovani kahau v pristich dnech netrvala dyl nez obvyklych nekolik minut. Kazdopadne to jedno puldruhe hodiny trvajici pozorovani nam dava duvod verit, ze jsme snad postoupili o prvni krucek.
P.S. od Standy Lhoty pro všechny, kdo sem radi zavitaji: Bornejsky denik vychazi na webovych strankach Zoo Usti nad Labem, ktera muj pobyt v Indonezii hodne vyznamne podporila. Takze pokud byste chteli pomoct s propagaci, budeme radi za odkaz na vasich webovych strankach. Denik je k otevreni na http://www.zoousti.cz/zpravy-bornejsky-denik.aspx