Standa - Poslední dny

úterý 21. října 2008

Posledni dny pred odjezdem z terenu byvaji plne stresu a obvykle si jich tim padem moc neuziju, a letosek nebyl vyjimkou. Nicmene v souvislosti s navstevou z ustecke a ostravske zoo jsem si preci jen nasel par dni i na posledni, vicemene rekreacni navstevu kempu Jamaludin v Sungai Wainu. Tam jsem krome prochazek po lese mel na praci jen jedinou vec, totiz zkontrolovat, jak se osvedcil Anto, novy koordinator vyzkumneho programu, ktrery jsme v rezervaci rozjeli Gaby a ja. Anto je mlady student vicemene bez zkusenosti, zato ale se spoustou zapalu. Prave mu v Sungai Wainu konci trimesicni zkusebni obdobi. Nedopadlo uplne podle naseho ocekavani, program sice postupuje, ale dost pomalu. Na fenologickych plotech jsem napriklad udelal zhruba 50 % prace ja jeste behem dvou tydnu co jsem byl v Jamaudinu s Martinou a Milanem. Anto potreboval na zbylych 50 % vic nez 3 mesice. Nakonec jsme se ale s Gabinou shodli na tom, ze pokrok po jeho nastupu nastal a na misto koordinatora jsme ho doporucili. Ja bych mu uz dal mel pomahat jen pres internet se zpracovanim dat a sepisovanim zprav. Takze tehhle cil, cili zajistit, aby vyzkumny program v Jamaludinu pokracoval i bez me a Gabiny pritomnosti, se nam zrejme nakonec splnit podarilo.

Po navratu z pralesa me ale v Kampung Baru cekalo neprijemne prekvapeni. Doktorant Ondra tu mezitim pokracoval v praci s asistenty Alim a Budim. Jenze hned po odjezdu se jim, tak jako i me furt a znova, porouchala lod. Ali, Marjuni a Bedul ji sice dali do poradku, na opravu ale utratili vsechny penize, ktere mi zbyly. Moje penize spravuje Aliho zena Isah, vetsinou velmi spolehlive, tentokrat to ale nedomyslela. Aniz by si nekdo uvedomil, ze uz neni z ceho vyplacet platy, vyrazili Ali a Budi s Ondrou do terenu. Vyjezd se ale scvrknul jen na jediny den, jen nez jsem za nimi do kempu stacil dorazit, abych vsechny hned pristi rano poslal zpatky do Kampung Baru. Ondra uz si tim padem terenu prilis neuzil a zbytek pobytu stravil prevazne ve vesnici a za internetem. A financni trable jsme pak museli resit az do konce pobytu, mimo jine i prodejem moji mensi lodky.

Gaby byla dost rozladena z toho, ze se na 8 mesicu vracim do Cech a ze v zalivu nikdo nebude (ona sama i Graham jsou taky mimo, na Sumatre). A tak se nakonec rozhodla zafinancovat monitoring mangrovu mymi asistenty po dobu, kdy tu nebudu - aspon par dnu v mesici. Bylo to ale doslova nakonec, temer last-minute, na pripravu v terenu (uz bez Ondry) nam totiz zbyly pouhe dva dny. Program monitoringu je tim padem spichnuty horkou jehlou a je ve hvezdach, jestli bude fungovat, ala i tak zaplat panbu za nej! Diky tem dvema poslednim dnum v terenu jsme totiz prisli na vubec nejvetsi maler, ke kteremu tu za cely rok doslo - zacalo se se stavbou dalnice kolem Balikpapanskeho zalivu! Zacina se uz stavet most, ktery ma vest pres horni cast zalivu. Vse probiha vicemene v tajnosti, mistni ochranari o stavbe bud nevedi anebo vedi a mlci. Investori a spekulanti s pudou ale ocividne vi mnohem vic - zacalo se opet s rozprodavanim parcel lesa v mistech, kudy ma silnice vest. I na to jsme prisli az pri nasi posledni navsteve zalivu. Je to neuveritelny pech, ze se s tim vsim zacalo tesne pred tim, nez mam z Indonezie odjet. Uvidime co ted nadelam ja z Cech a Gaby ze Sumatry, kazdopadne s vyjednavanim a kampani pro zastaveni stavby silnice jsme uz zacali.

Muj posledni den v Indonezii byla nedele, kdy jsou urady zavrene, takze uplny zaver pobytu byl nakonec prece jen oddechovy. Stravil jsem ho na Jave, nedaleko od Jakartskeho letiste, navstevou u spanelske veterinarky Karmele. Karmele vede zachrannou stanici pro primatu na upati hory G. Salar u Bogoru. Ve stanici drzi primaty konfiskovane z ilegalniho trhu - dva druhy makaku a tri (pod)druhy outlonu, kteri me zajimali v prvni rade. Outloni pochazejici z cerneho trhu maji ponejvice vylamane zuby a jsou tim padem hendikepovani pro zpetne vypusteni do prirody. Ale Karmele jim ma v planu vyrobit zubni protezy a prece jen se o jejich vypusteni pokusit. No a pak jsou tu jeste psi. Tak jako u Gaby v Balikpapanu zije v medvedi stanici 5 medvedu a 102 kocek, i u Karmele se pocty psu a kocek blizi poctum chovanych opic. A nutno rict, ze jeden pes vyda za deset kocek. Psi jsou tu vsude, porad na cloveka budto zlostne stekaji nebo vesele naskakuji a nedaj pokoj, zakusujou sousedovic slepice a trhaji veci. Jedna z prvnich veci, co jsem tu provedl, bylo to, ze jsem nekolik psu nedopatrenim vypustil - jak jsem pootevrel branku, vyrazili proti me jak povoden, prorvali se skulinou a zmizeli daleko za obzorem. Jiny pes mi podobnym zpusobem prolezl do loznice ve chvili, kdy jsem si v ni zamykal svuj peclive sbaleny batoh. Okamzite se tise schoval pod postel a ocividne cekal na to, az odejdu a bude moct zacit muj batoh trhat na cimpr campr. Nastesti jsem si ho vsimnul, od te doby jsem ale pri zamykani pokoje nejdriv kontroloval vsechny skuliny, jestli tam nejaky cokl nezustal.

Tesne pred odletem jsem si jeste udelal vylet na horu G. Salak hned nad Karnelinou stanici. Je to prijemna podhorska krajina, uz pet let chranena jako narodni park. V nizsich polohach je les uz hodne degradovany, smerem vys ho ale postupne vystrida pekny mlzny prales se spoustou kapradin vsech moznych forem, s orchidejemi a misty s divokymi bananovniky - uplne jiny typ lesa nez na jaky jsem zvykly ze Sungai Wainu. Opice tu skoro nikdy skoro nikdo nevidel. Ja jsem chtel najit hulmany surili (Presbytis comata), ktere tu z Karnelinych hostu nevidel nikdo. Brzy jsem pochopil proc, protoze kdyz jsme je cestou slyseli volat, pruvodce tvrdil, ze je to ptak a ze ho neni videt a dal by pokracoval v ceste. Nasli jsme na tom miste nakonec dve tlupy surili a navic jeste jednu tlupu hulmanu javskych (Trachypithecus auratus). Dokonce jsme videli i to, jak tlupa hulmanu vyhnala tlupu surili ze stromu, na kterych opice zraly mlade listi. Zustali jsme s nima uplne do  posledni chvile, nez jsme museli sejit dolu ze svahu, nastoupit do auta, nechat se odvezt na posledni autobus na letiste a nastoupit do letadla zpatky do Evropy. Tenhle mail pisu na letisti v Kataru a odesilam ho uz z Teplic.