Shrnutí

středa 15. ledna 2014

Jak jste si možná všimli, v posledních měsících svého minulého pobytu v Indonésii (který byl tentokrát kratší, jen půl roku) jsem už nestíhal psát a posílat indonéské zprávy. Zkrácený program byl bohužel o to nabitější. A tak, aby loňské zprávy nezůstaly neuzavřené, sepsal jsem místo nich v několika odstavcích trochu strohým slohem přehled všeho podstatného, co se za toho půl roku v Balikpapanském zálivu událo:

Úspěchem, kterého si v zálivu v posledních letech cením daleko nejvíc, je program pravidelného měsíčního monitoringu podstatné části pobřeží a rychlé předávání aktuálních zpráv úřadům i nevládním organizacím. Díky tomu, že všichni s minimálním zpožděním víme, co se v terénu právě děje, můžeme včas reagovat dalšími akcemi, a to je opravdu zásadní! Monitoring probíhá téměř bez přerušení od roku 2008 a už se díky němu podařilo zastavit nebo alespoň zpomalit několik velmi nežádoucích projektů. Rozhodli jsme se tím pádem program monitoringu dál rozvíjet a postupně ho obohacovat o další aspekty. Prvním z nich je monitoring médií, se kterým jsme začali na konci roku 2013 za účasti jednoho z bývalých členů fóra Přátelé Balikpapanského zálivu (o fóru viz níže), který odebírá důležité deníky a sleduje Internet, kde pak vyhledává veškeré relevantní zprávy, které se vztahují k aktuálnímu dění v zálivu i k budoucím plánům investorů a vlády. Na konci každého měsíce ze všech zpráv připravuje výtah, který budeme rozesílat organizacím i jednotlivcům, kteří jsou do ochrany zálivu přímo nebo nepřímo zapojeni, ne vždy ale při tom stíhají sledovat veškerý jeho mediální obraz. Zprávy prozatím nezveřejňujeme (jde o jakousi „zkušebni dobu“), měli bychom s tím ale začít během tohoto roku. Stejně tak máme v plánu na zprávy v mediích aktivněji reagovat a posílat redakcím naše vlastní tisková prohlášení, pokud budou články v tisku v rozporu s realitou v terénu.

Jedním ze základních pilířů ochranářských snah v Balikpapanském zálivu je hnutí mladých aktivistů, hlavně z řad studentů místních univerzit, donedávna sdružených ve fóru Přátelé Balikpapanského zálivu (Peduli Teluk Balikpapan). V roce 2012 ale začala jejich kampaň pomalu vyhasínat a v roce 2013 už fórum přestalo být aktivní. Ke konci roku 2013 jsme se prostřednictvím série přednášek, diskusí a výletů do terénu pokusili fórum znovu oživit. To se bohužel nepodařilo, protože původní členové fóra už většinou dostudovali a nastoupili do zaměstnání, některé studentky se provdaly a staly se ženami v domácnosti, další se odstěhovali a jiní už kvůli různým konfliktům nechtějí navzájem spolupracovat. Podařilo se ale přibrat řadu nových zájemců a kampaň za záchranu Balikpapanského zálivu nakonec přece jen pokračuje, ne už ale v rámci zaniklého fóra Přátelé Balikpapanského zálivu, nýbrž v rámci programů několika menších komunit. Roztříštění aktivistického hnutí mezi několik organizací má sice některé nevýhody, jde ale o skupiny lidí, kteří se navzájem lépe znají a kteří jsou více stmeleni přátelskými vztahy, což by mohlo zajistit dlouhodobější trvání kampaně. K novým plánům mladých aktivistů patří podpisová kampaň, promítání filmu ‘Gone with the Tide’ (který v roce 2011 natočil dokumentarista Lutfi Pratomo v produkci Fóra Přátelé Balikpapanského zálivu a který už na festivalech v Indonésii získal několik ocenění) a organizování výletů do Balikpapanského zálivu pro studenty středních škol a univerzit.

Ukazuje se, že některé environmentální případy už nelze řešit jinak než soudní cestou. Začali jsme proto spolupracovat s právníky a s Právnickou fakultou Balikpapanské univerzity. Velkou výhodou je, že některé mezinárodní nevládní organizace finančně podporují aktivisticky orientované indonéské právníky, aby se mohli bezplatně angažovat v případech, které souvisí s netransparentností a korupcí, což se týká i případů v Balikpapanském zálivu. Prostřednictvím místních nevládních organizací jsme podali žalobu na guvernéra provincie Východní Kalimantan, starostu Balikpapanu, úřad pro životní prostředí, regionální plánovací komisi, úřad pro místní rozvoj a firmu Wilmar. Jde o žalobu ve věci výstavby provinční dálnice podél Balikpapanského zálivu. Dálnice vede přes ochranné pásmo podél pobřeží zálivu a břehů řek a důležité dokumenty jako je zhodnocení vlivu na životní prostředí (EIA) nebo dokumentace k územnímu a stavebnímu řízení buďto chybí nebo jsou v rozporu s ostatní legislativou a reálným děním v terénu. Stavba dálnice byla prozatím vzhledem k podané žalobě zastavena, po prvních 700 metrech počáteční výstavby.

V rámci programu ekologické výchovy dále propracováváme expozici Balikpapanského zálivu v KWPLH - vzdělávacím středisku, které jako hlavní návštěvnickou atrakci drží ve velkém přírodním výběhu několik malajských medvědů, kteří byli konfiskováni ilegálním majitelům a nebylo možné vypustit je zpět do volné přírody. Expozice Balikpapanského zálivu, vytvořená v roce 2011, má podobu 14 informačních tabulí a prozatím neměla příliš velký ohlas. Indonésané totiž velmi neradi čtou, navíc tištěného materiálu je v KWPLH pro běžného návštěvníka k dispozici už příliš mnoho. Proto jsme se dohodli společně s průvodci z KWPLH udělat expozici Balikpapanského zálivu víc interaktivní. Každou sobotu, neděli a státní svátek se vedle informačních tabulí bude promítat film o zálivu (Gone with the Tide) a bude následovat diskuse a společná prohlídka expozice. V blízkém budoucnu by se v rámci tohoto programu měly prodávat také lístky na výlety do Balikpapanského zálivu. Protože KWPLH navštíví ročně přibližně 50 tisíc návštěvníků, je tak možné oslovit velký počet lidí.

Ekoturistický program, který v Balikpapanském zálivu probíhal už dva roky, zažil v roce 2013 propad na pouhých 100-200 návštěvníků ročně (zatímco kapacita a dlouhodobý cíl je 1000 návštěvníků ročně). Bylo proto nutné zásadní přehodnocení dosavadní strategie a zapojení nových organizací s různým zaměřením. Do začátku roku 2014 se tak do programu zapojily celkem tři organizace. Sdružení Landing, které jsme založili před dvěma lety, se zaměřuje hlavně na program ve školách, ale v omezené míře provozuje i výlety do zálivu pro studenty a turisty. Druhá místní organizace, Wapela, se do ekoturistického projektu zapojila na konci roku 2013 a zaměřuje se hlavně na vysokorozpočtové turisty a na oficiální návštěvy, stejně tak jako i na mediální propagaci Balikpapanského zálivu; její zatím největší akcí v zálivu je organizování výletního programu pro účastníky dermatologického kongresu, který se bude v Balikpapanu konat. Třetí organizací je cestovní kancelář Parakayu, kterou jsme založili na začátku roku 2014 společně s týmem KWPLH a dalšími místními ochranáři. Parakayu se zaměří spíše na „masový“ turismus (čímž je míněno několik set návštěvníků ročně, a to z velké části Indonésanů). Výdělky Parakayu by měly pomoct financovat kampaň za záchranu Balikpapanského zálivu.

Výzkumné aktivity v Balikpapanském zálivu nebyly v roce 2013 prioritou, nicméně i tak se uskutečnily alespoň dvě menší studentské práce. Krisna Aditya Suharto, student Právnické  fakulty Balikpapanské univerzity, shromáždil data, vypracoval a obhájil bakalářskou práci na téma „Právní ochrana mangrovů v průmyslové oblasti Kariangau“ ve které analyzuje především možné strategie žaloby na dvě továrny na zpracování palmového oleje v Balikpapanském zálivu. Krisna i nadále spolupracuje s týmem, který v zálivu provádí pravidelný měsíční monitoring, plánuje založení vlastní nevládní organizace a doufáme, že v něm tak získáme nového právního poradce. Druhou studentskou prací byl výzkum Anggi Prayogiho, studenta Zemědělského institutu v Bogoru, který se věnoval vlivu plánovaného projektu mostu přes ostrov Balang a dálnice, která má vést kolem Balikpapanského zálivu, na populaci delfínů orcel tuponosých. Anggi právě zpracovává shromážděná data. Třetím studentem, který se svojí prací v zálivu teprve začíná, je Mahdaleny, studentka Univerzity Gajah Mada v Yogyakartě (ale také úřednice provinční vlády v Samarindě), která se bude věnovat tématu ničení mangrovů v Balikpapanském zálivu z legislativního hlediska.

Vzhledem k intenzivním ochranářským konfliktům v Balikpapanském zálivu a k tomu, že by místní vláda mohla začít hrozit odnětím povolení k výzkumu pro zahraniční výzkumníky, jsme se rozhodli přesunout program výzkumu kahau nosatých na klidnější lokalitu. Celkem třikrát jsem navštívil distrikt Berau, projel několik různých primatologicky zajímavých lokalit a jako možnou novou lokalitu pro příští výzkum vybral zaliv Sulaiman, zhruba 3 dny cesty severně od Balikpapanského zálivu. První výzkum kahau v zálivu Sulaiman je plánován na rok 2015.

Prvním ročníkem jsme zahájili terénní kurz pro vysokoškolské studenty, jehož cílem je představit studentům metody výzkumu opic kahau nosatých, delfínů orcel tuponosých a vegetace mangrovů a také seznámit je s životem místní rybářské komunity. Prvního ročníku kurzu se účastnilo 28 studentů a učitelů ze Singapuru (organizátorem byla Zoo Singapore). Kurz se bude opakovat každoročně pro různé indonéské i zahraniční univerzity. Indonéští studenti by v příštích letech měli představovat minimálně jednu třetinu účastníků; druhý ročník kurzu proběhne ve spolupráci s českými univerzitami. Organizátorem druhého ročníku terénního praktika se stává Zoo Ústí nad Labem.

I nadále zdlouhavě jednáme se dvěma palmařskými společnostmi, členy RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), o možnostech nápravy škod, které v zálivu způsobily. Jednání s firmou Wilmar je ve stadiu stížnosti u RSPO, což pro Wilmar znamená pozastavení certifikace jejich produktů na mezinárodním trhu. Jednání zatím nevede k žádnému zvratu, proto jako alternativní možnost připravujeme také žalobu na vládní úřady, které Wilmaru vydaly příslušná povolení. Jednání s druhou společností, PT Agro Indomas, zatím není ve fázi oficiální stížnosti (to znamená, že proces jejich certifikace zatím není pozastaven). Firma nedávno označila výsledky našeho monitoringu (včetně fotografií) za zfalšované. Proto jsme jejich vedení požádali o společnou inspekci plantáže, kde se podařilo podezření ze zfalšování evidence vyvrátit. S firmou jsme se domluvili na roční lhůtě, pokud do té doby nedojde ke změně (rehabilitace ilegálně odlesněných říčních břehů), podáme také stížnost u RSPO. Třetí firma, se kterou máme v Balikpapanském zálivu dlouhodobé spory, Kencana Agro Ltd., není členem RSPO, a je proto velmi obtížné vyvíjet na ni tlak. Nicméně poslední průzkum dohledal, že jejím klíčovým partnerem je Louis Dreyfus Co., který členem RSPO je. I zde tedy plánujeme podání stížnosti a podobný postup jako v případě společnosti Wilmar.

A na závěr ještě zmínka o jedné konferenci. Byl jsem přizvaný jako plenary speaker na mezinárodní konferenci o kokosové palmě v provincii Gorontalo na Sulawesi, a to s příspěvkem o srovnání dopadu olejné a kokosové palmy na životní prostředí. Ačkoli se oba druhy palem na životním prostředí podepisují do jisté míry negativně (tak jako většina zemědělských plodin), vychází kokosová palma z takového srovnání v Indonésii podstatně lépe. Bohužel, v dnešní době jsou i plantáže kokosové palmy postupně nahrazovány plantážemi palmy olejné, což se negativně projevuje například právě v provincii Gorontalo. Jedním z cílů konference proto bylo přesvědčit guvernéra, aby se Gorontalo stalo první indonéskou provincií, která oficiálně odmítne zakládání plantáží palmy olejné. Takový krok by mohl významně ovlivnit mediální obraz palmy olejné v Indonésii. Bohužel, loby úředníků federální vlády se během dvoudenního jednání ukázalo být příliš silné a návrh moratoria pro pěstování palmy olejné v provincii Gorontalo byl nakonec stažen.