Standa - Z úřadu do úřadu
sobota 19. července 2008
Posledni dobou travim vetsinu casu chozenim z uradu do uradu. Je to umorne a depresivni, potkavam jednoho blbce za druhym a navic vetsinou bez valneho uspechu.
Hodne casu zabiraji jednani o prestupcich ruznych podniku, ktere maji na svedomi nejvic znicenych mangrovu. Uspech jednani je pritom neprimo umerny skode, kterou dany podnik zpusobil. U tech mensich se mi podarilo vyjednat napravu prakticky okamzite. Stacilo zavolat na magistrat, pak tam jeste pro jistotu zajit a kaceni bylo zastavene a uzemi, ktere dany podnik jeste nestacil zavezt hlinou, bylo obratem znovu osazene. Mangrovy nastesti rostou rychle a do peti let uz presahnou vysku cloveka a ponesou zivotaschopna semena. Ale s obrimi podniky, ktere maji na svedomi nejvic skody, je to tu nanejvys marny zapas. V jednom z prvnich mailu jsem psal o spolecnosti, ktera stavi tovarnu na zpracovani palmoveho oleje v rece Berenga. Kontaktoval jsem mistni nevladni organizaci, ktera se jako konzultant ucastnila posouzeni vlivu projektu na zivotni prostredi (EIA). Vzesly dokument je neobycejne tlusta knizka, nejspis aby se nikdo neodhodlal k tomu ji otevrit a precist – a skutecne jsem se zatim nesetkal s nikym, kdo by ji precetl. Je to naprosto nekonzistentni dokument, na kazde strane se pise neco jineho, ale klicovy dopis jasne rika, ze spolecnost muze otevrit 50 hektaru lesa na pevnine, aniz by pritom poskodila mangrovy. Nicmene mapa ve stejnem dokumentu zobrazuje asi 300 ha otevrenych a zastavenych mangrovu. V dobe, kdy jsem je nahlasil, uz vybuldozerovali 100 ha. Zacal vlekly kolotoc jednani se vsemoznymi urady, zatimco spolecnost po tu dobu otevrene mangrovy dala zavazela hlinou. Vysledek byla sankce-nesankce, vysazet na otevrenem uzemi 3000 semenacku mangrovu. Jenze to uz bylo v dobe, kdy bylo veskere otevrene uzemi zavezene a sazet nebylo kam. Urednici se o tom odmitaji dal bavit, noviny odmitaji zverejnovat nazev spolecnosti, a ta mezitim v pohode dal stavi. Pouze tech zbyvajicich 200 ha uz neotevrela, ale nejspis jen proto, ze tam nejmene jednou za mesic prijedu a vsechno fotim. Je ocividne, ze jen cekaji. Snazime se ted sehant aktualni satelitni snimky, ktere pak rozdistribuujeme vsem vladnim uradum a policii, abychom tak udelali strasaka a pokud mozno zabranili dalsimu kaceni mangrovu az se vody uklidni (az se vratim do Cech...).
Ale protoze neni dobre zustat jen u zakazovani, zvlaste pokud nejde o velke bohate podniky, ale spis o drobne vesnicany, pokousim se ve stejnou dobu i o socializaci. Jezdim od vesnice k vesnici a snazim se sezamit nejen s temi, kteri maji zajem na zachovani mangrovu (treba rybari), ale i s temi, kteri je z toho ci onoho duvodu nici. Postupne pronikam do jejich argumentu a pokousim se s nimi vyjednavat kompromis. Narazi to samozrejmne na problem chudoby, ktera je ovsem vic zalezitosti psychologie nez ekonomiky. Zdejsi vesnicani maji svuj dum, motorku, televizi, pekne obleceni, dobre jidlo, deti ve skole, cas na zabavu, ale presto jsou chudi - proste proto, ze tomu veri. Na tom se nic nezmeni bez ohledu na to, o co lip na tom budou. Kdyz maji motorku, nemaji auto – az budou mit auto, nebudou mit helikpoteru. Jejich chudobu zkratka musite prijmout jako argument, pred ktery budete postaveni neustale.
Pokud jde o tyhle drobne vesnicany, je asi nejvetsi problem s rybnikari, kteri v devadesatych letech dostali od predchozi mistni vlady povoleni k premene mangrovu na rybniky pro chov krevet a ryb bandang. Novy starosta tenhle projekt zatrhnul, mangrovy vyhlasil za chranene uzemi a vsechny predchozi certifikaty prohlasil za neplatne. Rybnikari s tim samozrejme nesouhlasi, pozaduji odstupne a vyhrozuji, ze pokud nebudou moct vybudovat sve rybniky, jednoduse stromy vykaci a prodaji na drevene uhli. Reakce mistni vlady je stale stejna – uzemi rybnikarum uz nepatri a na odskodne zkratka nemaji narok. Vesnicani se paradoxne obratili o pomoc s vyjednavanim na me (ktery ma nejvetsi zajem na tom, aby se jim jejich plany zatrhly). Ja jsem v te veci zasel za pravnikem z mistni univerzity a ten pro me udelal analyzu zakonu, ze ktere vyplyva, ze v pravu jsou skutecne rybnikari. Jakykoli certifikat pudy, ktery indoneska vlada jednou vyda, je totiz platny az do te doby, dokud neni zrusen soudnim procesem, coz se nestalo. Na druhe strane ale, pokud vlada prohlasi dane uzemi za chranemou oblast, nema uz jeho majitel pravo na nem cokoli kacet nebo stavet. Takze i kdyz rybnikari uzemi skutecne vlastni, vyuzivat ho nemuzou, jinak je ceka tvrdy postih (a ten se v jejich pripade prosadi snaz nez u velkeho podniku). Je ale jeste jiny zakon, ktery mistni vlade narizuje, aby majitelum v takovem pripade vyplatila odskodne a uzemi od nich vykoupila zpatky. O to se ted tedy snazime. Je to ale beh na dlouhe mile, magistrat stale trva na svem a taky na tom, ze na odskodneni proste nema penize. Pritom ale musi vykazovat cinnost, takze plytva spoustu prostredku na vysadbu mangrovu v mistech, ktere si nikdo nenarokuje – cili tam, kde uz zdrave mangrovy jsou nebo tam, kde prirozene nerostou a nikdy neporostou. Je to Kocourkov...