Zoo Ústí nadl Labem Zoo Ústí nadl Labem

Zelený mor

středa 19. října 2011

Palmový olej je téma, které se vrací zas a znovu jakmile přijde řeč na ochranu indonéské přírody. Ale čím dál víc přestává jít jenom o přírodu, protože s tím, jak na Borneu a Sumatře kvůli expanzi palmových plantáží kolabuje celý ekosystém, začínají už dopad zeleného moru pociťovat všichni – i když zdaleka ne všichni jsou si ochotni připustit, že současny rozvoj Indonésie, který je z velké míry poháněný právě produkcí a vývozem palmového oleje, vede do slepé uličky. Naštěstí povědomí samotných Indonésanů se probouzí rychle. Loňské hlasování, které mělo propagovat program další expanze olejných palem na webových stránkách provinční vlády, nedopadlo tak jak by si asi guvernér představoval – víc než 70 % hlasujících bylo proti!

Ale zatímco protesty Indonésanů přibývají úměrně tomu, jak rychle se plantáže olejných palem šíří, problém je ve skutečnosti jinde. Většina palmového oleje se totiž vyváží mimo Indonésii! Hlavními spotřebiteli jsou Čína, Indie a Evropská unie. A povědomí o zeleném moru je přinejmenším ve východní části jmenovaného území minimální. V Čechách je kampaň o problematice palmového oleje stále ještě v plenkách, málokdo uvažuje o tom, z čeho je vyrobený margarín, šampon nebo čokoláda, kterou právě nakupuje. Proto sem na Kalimantan letos přijel slovenský student Michal Gálik, který se nabídl natočit o olejných palmách dokument určený právě naší veřejnosti. Projeli jsme spolu několik míst na Východním Kalimantanu. Při té příležitosti jsem se setkal nejen se spoustou starých známých problémů, ale i s několika novými, o kterých jsem zatím ani netušil!

Začali jsme za humny, v Balikpapanském zálivu, ve vesnici Sepaku, kde už několik let vesničané protestují proti expanzi palmařské společnosti PT Agro Indomas. O tom už jsem psal v dřívějších zprávách a od té doby se změnilo jen málo. Korporace stále vyjednává s rolníky o tom, jakým způsobem je za zabranou půdu odškodní. A několik z nich už skutečně odškodnila, jenže na to jde velmi strategicky. Začíná těmi nejvlivnějšími vesničany, což pokaždé hlas místní komunity oslabí, díky čemuž ve výsledku nakonec stejně většina farmářů nedostane nic. A konflikt mezi farmáři a korporací se postupně přesouvá jinam – stává se z něj konflikt mezi dvěma skupinami rolníků: ti co odškodné dostali a ti co ho nedostali. A protože ti, co dostali, pocházejí ponejvíce z jiného kmene než ti, co nedostali, zbývá už je jen krůček k etnickému konfliktu, který se teď vyostřuje čím dál víc!

Ale kromě rodící se skryté kmenové války se v Sepaku začínají hromadit indicie jiného, a možná, že mnohem závažnějšího problému – vypadá to, že mizí podzemní voda! Farmáři zavodňují svá rýžoviště a zalévají zeleninové zahrady vodou z řeky Sepaku a ze studní. Jenže hladina vody v řece klesá a tlak v zavlažovacích trubkách už často vodu na pole nepřivede. Stačí dva měsíce sucha a není dost vody ani na mytí a praní, natož na zalévání polí! Pro obchodníky s vodou to znamená zářnou budoucnost, ale pro ostatní je to problém. Pokud vím, nikdo se zatím nezabýval tím, jak moc a proč zdroje vody v Sepaku mizí. Ale podle mnohých rolníků je vysvětlení prosté – každá jedna olejná palma vysaje z půdy 15 litru vody denně. A farmy v Sepaku už jsou teď obklopené plantážemi PT Agro Indomas až ke břehům moře!

Druhou polovinu Michalova natáčení jsme strávili cestováním, začali jsme proti proudu řeky Mahakam. Nejdelší bornejská řeka se na svém středním toku rozlévá do obrovské soustavy jezer, lužních lesů, mokřadů a bažin. Je to jedna z nejvýznamnějších ptačích lokalit na Borneu, biotop jedné z největších populací kahaů nosatých, jediné místo na Borneu, kde žijí sladkovodní delfíni, ale také domov početných rybářských komunit z nejrůznějších etnických skupin počínaje Dajáky a konče Bugisy, „mořskými Cikány“, kteří tu přešli na sladkovodní obživu. Ale v poslední době se soustava Mahakamských jezer stává cílem nových příchozích – prospektorů hnědouhelných a palmařských společností.

Původní podnět, proč jsme vydali právě sem, byly zprávy o porušování zákonů palmařskými firmami, které kácí lesy podél břehů řek, kde byly původně navržené přírodní rezervace. Nic překvapivého, takové věci jsou v Indonésii na denním pořádku, zbývalo je jen zdokumentovat. Při tom se ale začaly vynořovat i další, nové a znepokojující detaily. Nepřekvapilo nás ani tak to, že si rybáři stěžovali na úhyny ryb v řekách a jezerech i v plovoucích rybích farmách. Rybám na farmách se začne na kůži dělat vyrážka a nakonec leknou. Hlavní příčinou je podle rybářů urea, kterou se palmové plantáže hnojí. Dělníci na plantážích si prý ulehčují práci tím, že většinu hnojiva prostě jen vylijí do řeky. Ale i hnojiva a herbicidy, které se dostanou na určené místo, tedy k palmám, se v období dešťů do řek dříve nebo později splaví. A nejenom ryby trpí kožními vyrážkami! Rybáři nám ukázali pár svých dětí, pokrytých podivnou lupénkou na nohou, kolem genitálií, často po celém těle. Kůže svědí a po nějaké době začíná odpadávat. I většině dospělých se už začínají odlupovat kousky kůže na lýtkách a stěžují si na neustálé svědění. Přestali se koupat v říční vodě. Vesnice, které stojí na kůlech ze všech stran obklopené vodami jednoho z největších sladkovodních jezer, teď začínají dovážet vodu na koupání ze studní na pevnině. Problémy se svěděním a odlupováním kůže prý přišly krátce poté, co v řekách začaly hynout ryby. A to bylo potom, co se na horních tocích řek začaly ve velkém pěstovat olejné palmy. Dnes už vše došlo tak daleko, že si prý rybáři musejí dávat dobrý pozor na to, aby každý večer vyndali z vody hřídel lodního šroubu – jinak se už prý do příštího rána objeví první známky koroze. Z jednoho z nejbohatších sladkovodních ekosystémů v Jihovýchodní Asii se pomalu, ale jistě stává nádrž plná kyseliny! Co to udělá s místními populacemi ptáků, delfínu, atd., o tom se bojím uvažovat...

A reakce palmařských společností? To ne my, to jsou ty zlé hnědouhelné doly, kdo vodu znečišťuje! Odpověď hnědouhelných dolů – to ne my, to palmové plantáže! A vládní úředníci, ti to často vidí až příliš prostě – Mahakamská jezera ve skutečnosti znečištěná nejsou, to se jen místní rybáři snaží zneužít dobroty palmařských a hnědouhelných společností a vytáhnout z nich odškodné za každou malichernost!

Poslední místo, kam jsme s Michalem vyrazili, byla Wehea, přesněji vesnice Nehas Liah Bing, ve které sídlí komunita Dajáků, kteří spravují rezervaci Wehea. Rezervace je už ale od vesnice izolovaná několika hodinami cesty přes zubožený les spravovaný dřevařskými koncesemi a nedohledné lány olejných palem. Většina mladých Wehea Dajáků prales nikdy neviděla, dokud nezačali pracovat jako lesní strážci. A ti staří už les znají spíš jen ze vzpomínek. Většina z nich zřejmě tehdy před lety vítala příchod palmařských společností s velkými nadějemi na to, jak už nikdy nebudou muset pracovat a jak se jim peníze z palmového oleje jen pohrnou. Zatím se ale spíš než peníze do vesnice Nehas Liah Bing hrnou přívalové deště. Půda v povodí řeky Wehea ztratila retenční kapacitu, poté, co byly deštné pralesy nahrazené plantážemi olejných palem. A tak zatímco během suchého období krajina vysychá na troud, jakmile přijdou deště, přijdou i záplavy. Třeba i desetkrát do roka! A s každou další povodní se odplaví další kus strmých říčních břehů, na kterých jsou dajácké vesnice postavené. Všichni se mě ptají, kolik metrů břehů řek je potřeba zalesnit, aby se záplavy zastavily. Nikdo si nechce připustit, že ani zelený pás stromů (který stejně nikdy nikdo nevysází) už situaci nezachrání! Může sice zpomalit erozi a odnos říčních břehů, ale samotné záplavy vznikají kvůli odlesnění stovek čtverečních kilometrů na horních tocích, a těch se palmařské společnosti nevzdají, dokud na nich ještě bude co sklízet. Naopak, budou zabírat další a další pralesní půdu! Buďto teď tedy vybudují obrovské retenční nádrže všude tam, kde řeky a říčky opouštějí jejich koncese (což neudělají) nebo se budou muset vesnice nakonec zkrátka odstěhovat jinam - ale je otázka kam, z čeho tam budou žít a jaké další konflikty to vyvolá...

A ještě jedna věc mě znervóznila – většina Dajáků v Nehas Liah Bing si stěžovala na to, že je v poslední době začíná svědit kůže...

foto
foto
foto

letní sezóna: duben - září

od 9.00 do 18.00 h Pokladny zoo:

od 9.00 do 18.00 h Pavilony:

do 19.00 h Areál zoo:

V březnu je horní pokladna otevřena pouze během víkendů.

více

letní sezóna: duben - září

120,- Kč Dospělí:

60,- Kč Děti, studenti, důchodci:

310,- Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

Pomáháme přírodě