šakal čabrakový Canis mesomelas

třída: Savci

Rozšíření

Zajímavost

Jsou to převážně noční živočichové, přes den odpočívají v norách a v noci vyrážejí za potravou.

Šakali žijí v párech, které jsou stálé, někdy i na celý život. Pár hájí společné teritorium o velikosti 0,5 – 2,5 km2, které si značkují močí a trusem. Pokud do vymezeného území vstoupí jiný nevítaný šakal, přijde s ním soupeřit vždy stejné pohlaví, jako je vetřelec. 

O mláďata se starají oba rodiče a s péčí pomáhají i starší mláďata z předešlých vrhů. Rodiče mláďatům vyvrhují přednatrávenou potravu. Rodina se často stěhuje do jiných nor v rámci teritoria, aby si zajistili větší bezpečí. Po skončení období rozmnožování a vyvedení mláďat se pár rozdělí a žije v teritoriu odděleně. 

Šakali spolu zpravidla velmi hlučně komunikují – vyjí, štěkají, používají i mimiku a různé postoje. Komunikují většinou jen šakali ze stejné rodiny, na vytí cizích šakalů nereagují. 

Pokud se potkají dva cizí šakali, snaží se nenásilnou formou zjistit, kdo je silnější. Nejprve se pozdraví, jeden šakal položí druhému packu na rameno, přičemž druhý jej šťouchne zadkem do hřbetu. To se může několikrát opakovat. Poté následuje přetahování o klacek, při kterém se určí, kdo má navrch.

Šakali byli pro svůj skvělý čich často kříženi s psy. Například psy, které vyšlechtil Klim Sulimov a mají v sobě čtvrtinový podíl šakala, používá ruská letecká společnost Aeroflot k vyhledávání výbušnin.

Starověcí Egypťané měli šakali spojené se záhrobím. Šakalí vytí věštilo smrt a bůh Anúbis, který střežil egyptské podsvětí, měl šakalí hlavu. 

Ohrožení

čtvrtek 18. září 2014