voduška jelenovitá Kobus ellipsiprymnus defassa

třída: Savci

Rozšíření

Zajímavost 

Voduška jelenovitá je poddruhem vodušky velké. I přes své české jméno (i anglické waterbuck) netráví vodušky příliš času broděním ve vodě, ale uchylují se do ní v případě nebezpečí. Vodušky jelenovité mají nezvykle dlouhou a hustou šedohnědou srst s bílými místy kolem očí, nad kopyty, na hrdle, čenichu a na zadku. 

Samcům na rozdíl od samic rostou vrubované rohy. Vodušky mají také velmi silné mazové žlázy, které produkují nepříjemný zápach, prostupující i masem a díky němuž jsou cítit na velkou vzdálenost. Zápach je údajně tak silný, že odpuzuje i predátory. Žlázy také mastí srst, díky čemž je nepromokavá.

Mladí samci tvoří mládenecké skupiny, zatímco starší samci obsazují teritoria. Teritoriální samec si hlídá území se zdrojem vody, na kterém se potkává 5-10 samic s mláďaty a neteritoriálními samci. Souboje samců o samice mohou trvat až půl hodiny a končit smrtí způsobené ránou od rohu jednoho ze samců. Samice vodušek žijí buď samostatně, nebo v nestálých stádech o několika desítkách jedinců. Samice po porodu první 2 – 4 týdny ukrývá mládě ve vysoké trávě a několikrát denně jej chodí kojit.

Ohrožení

Tento druh antilop je ve svém přirozeném prostředí téměř ohrožen, ale početnost populace klesá. Mezi její největší nepřátelé patří kromě člověka krokodýli, leopardi a hyeny. Lidé jsou však ze všech lovců nejefektivnější, navíc způsobují i ztrátu přirozeného prostředí a jeho znečištění, což jsou vedle lovu další ohrožující faktory.

sobota 22. března 2014